ZA MAŠINKAMI V POLSKU

 Začátek září byl letos velmi očekávaným termínem v ohledu železniční parní historie. Také jsem byl zvědav na další železniční muzeum po návštěvě toho nejznámějšího českého v roce 2014 a bavorského v roce 2019. Covidové období způsobilo odklad návštěvy dalšího muzea nedaleko za hranicemi: totiž Muzea železnice ve Slezské Jawořině v Polsku.

Přestože se turistický ruch na česko-polském pomezí v oblasti severovýchodních Čech nevyvíjí zrovna překotným tempem, podařilo se uspořádat zajímavou akci v rámci programu přeshraniční spolupráce, s podporou prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) Euroregionu Glacensis.

Dvakrát totiž byla v roce 2022 vypravena souprava vedená parní lokomotivou z Ústí nad Orlicí právě do polské Jawořiny. Na začátku prázdnin 2022 jsme se s ní svezli do Letohradu. Tentokrát jsem měl jiný plán. Zajet do muzea autem, abych měl neomezený čas na prohlídku muzea, o kterém jsem dosud prakticky neslyšel. 

Sobota 3. září 2022 nebyla vybrána náhodou - tento den měl do Jaworzyny Śląskiej dorazit párou tažený vlak z Česka. Do Polska jsme se vydali autem brzo ráno, abychom stihli příjezd vlaku do muzea. 

Neplánovaně jsme si prohlédli to městečko, jelikož značení cesty do muzea na okraji města není jednoznačné. Dokonce ani muzeum samotné není nikterak nápadné - štěrkové parkoviště se ztrácí mezi zdálnlivě pohozenými vagóny a železničními kolejemi jakési vlečky. Snad jen podle orezlé lokomotivy 

Lokomotiva u parkoviště. 

jsme se ujistili, že jsme na místě. 

Osada Königszelt vznikla "na zelené louce" díky výstavbě železniční stanice v roce 1843 na nově otevřené železnici Vratislav–Świebodzice. Po druhé světové válce byla tato přejmenována na Jawornik Świdnicki, později dostala název Jaworzyna Śląska. Dlouhé roky zde sloužilo depo parních lokomotiv, nynější areál muzea. Poněkud neobvyklý je i jeho vstup. Je totiž sevřené mezi dvěma funkčními železničními tratěmi, tak u vchodu hlídkuje služba jako dozor při přechodu tratě. Po jedné z tratí také přijel z Čech očekávaný parní vlak. 

Správní budova s pokladnou.

Vstupenka stojí 29 Zlotých, což momentálně představovalo 155 korun. 

Venkovní expozice je volně přístupná. Do nejen parních lokomotiv lze nakouknout z přistavených schůdků. Přehlédnout areál a spatřit nádraží k němuž depo náleží, lze ze střechy budovy uhelného jeřábu nebo olejového hospodářství.  

V ceně je také prohlídka interiéru remízu s průvodcem. K vidění je například ordinace lékaře, modelová železnice nebo originální lokomotiva polského konstruktéra Zembruského. 

Zásobník jízdenek.

Kromě železničních artefaktů je k vidění například i parní válec nebo funkční americký schoolbus.  

Nebyli bychom v Polsku, aby tu nepadla temná vzpomínka na dopravu vězňů do koncentračních táborů či následný odsun Němců.

K občerstvení slouží, jak jinak, restaurační vagón.

Parní vlaky tu dávno nestaví, muzeum (a patrně ani Polsko vůbec) nemá už jedinou funkční parní lokomotivu. Proto byl příjezd parního vlaku příjemným zpestřením dnešního návštěvního dne. Vzhledem k nedaleké Vratislavi jsem počítal s vysokou návštěvou a tudíž problémy s fotografováním. Nestalo se, kupodivu. Mohli jsme se do sytosti vynadívat na servisní koncert české posádky, zajišťující co nejbezpečnější návrat vlaku domů

"Němka" v čele vlaku.

Slunečný den rychle uběhl, po 15. hodině se vlak vydal na zpáteční cestu. 

Pokud se podaří rozvinout spolupráci mezi zdejším muzeem a Muzeem starých strojů v Žamberku, k čemuž směřuje evropská investice, můžeme očekávat zajímavé akce na poli historie technických památek nejen parní éry. 

P.S.: Náhodou jsem našel článek o jednom lokomotivním depu v Polsku, odkud možná pochází některé zdejší kousky.