Ocenil jsem modernizované pracoviště rentgenů, neboť snad během deseti minut bylo zrengenováno vše podstatné možná desítkou snímků a lékaři se kochali pohledem na ně. Nejvíc je zaujal malíček levé ruky, který mě nejméně bolel. Zlomenina metakarpu. Dislokovaná. Chirurg ji zkusil ručně porovnat, ale suše sdělil, že to moc nepůjde. Lepší bude to sdrátovat. Nicméně ruka šla do polosádry.
Další pozornost patřila krční páteři. RTG nevypadal povzbudivě, i když jsem tvrdil, že kdyby mě nebolely vzpřimovače hlavy, tak kroutím krkem jako o závod. K poradě se zhotovil "lepší rentgen" - CT. Vnesl další pochybnosti, zdali jde o akutní záležitost, nebo něco staršího. Bude to na další vyšetření.
No a bolestivý kotník, kvůli němuž jsem téměř nechodící (proto jsem taky jel na kole), je otázka splasknutí výronu. Ledovat.
No doma mě pomalu nepoznávali. ..
Kontrola 28. srpna 2017 v nemocnici: přidána prohlídka na neurochirurgii, chystá se magnetická rezonance.
A místo do práce "kontrolka".
Kontrola pondělí 4. září 2017:
Trochu jsem se zotavil, za krkem už tolik nebolí, můžu otáčet hlavou bez krajních poloh. Nepajdám, kotník sice trochu bolí, na kole opatrně. A co ruka?
Srůstá to špatně. Zítra na "kudlu", musí se to sdrátovat.
Jo zítra = úterý 5. září 2017: špatný výsledek odběru krve. "Pane Broulík, proč jste to neřekl, že berete Warfarin?" vystartovala na mě asi čtvrtá doktorka, která to se mnou řeší. "Od začátku to tvrdím, přečtěte si úvodní vyšetření, jasně se to tam píše," bráním se.
Může mě trefit z toho toku informací v nemocnici. Hlavně že všude mají počítač. Asi mají i šikovný program, není nutné nutné nosit předchozí zprávu, stačí nadiktovat rodné číslo nebo ukázat kartičku zdravotní pojišťovny. Jenže zprávy se píšou v jakémsi obyč texťáku, něco se nakopíruje - CTRL C > CTRL V, k tomu se něco dopíše. Jeden se pak nemůže divit, že mu operují něco jiného. Musel jsem si dát bedlivý pozor, aby mi nevrtali prsteník, místo malíčku, jak se ve zprávě z 28. 8. objevilo.
Firma STAPRO tu určitě nedělá zadarmo. Čekal bych, že když někde nahlásím komplikaci (Warfarin), bude to svítit červeně na každé otevřené stránce...
Operace se musí odložit na příští týden. Místo Warfarinu (nepatří k úrazu, to je prevence trombózy) dostávám injekční Zibor. Z Romči dělám sestřičku, s tou sádrou se mi sobě blbě něco píchá do břicha...
V pondělí 11. září 2017 nastupuji na chirurgii. Poprvé v životě jdu na operaci. Jsem trochu nervózní. Naštěstí jdu na řadu brzy po příjmu dopoledne. Fakt to funguje! Sál jsem snad ani neviděl. Hlavně to nebolelo. Co ale, až to "přijde k sobě"? Kupodivu vcelku snesitelná bolest, odmítám nabídku prášků na noc. Propouštějí mě hned v úterý. Ruka zůstává v polosádře - jak můžou vědět, že se ta zašitá rána nezanítí?
Dál se budu cpát Warfarinem.
Další kontrola ve čtvrtek 21. září 2017. Vytahují se stehy, dlaha se vrací. Nevypadá to, že bych mohl do konce měsíce nastoupit do práce. To zas bude finanční horror...
Mezitím v pondělí 25. září 2017 poprvé na magnetické rezonaci na poliklinice VEKTOR. Skenuje se krční páteř. Proč magnetická? Fakt prý silné magnetické pole, dáno podstatou metody. Hodinky ani řetízek nenosím, ale nastává debata, co s těmi drátky v ruce? Nerez ocel nemusí být magnetická, ale může něco indukovat. Krk je ale přece daleko od natažené ruky. Nechci sem chodit znovu. Přizvaný odborný lékař povoluje skenování.
Vyhodnocení na neurochirurgii přichází v pátek 6. října 2017. Nic nového, co by neviděl CT. Páteř je divně nakroucená, ale já si na nic nestěžuji. "To může přijít", "uklidňuje" mě doktor.
Kontrola pondělí 9. října 2017. Horší zpráva - rentgen ukazuje, že se zlomenina dost pomalu hojí, zůstává tam štěrbinka. Mám zahájit rehabilitaci. Pokračujeme..
Obcházím známé rehabilitace, kterých jsem v minulosti využil, všude plno. Těžko se hledají termíny. Alespoň že si na kontrolce nemusím vybírat - beru všechno. Mám kliku - na Skřivánku, blízko bydliště.
Kontrola v úterý 7. listopadu 2017. Stihl jsem všech deset rehabilitací. Píchá při ní v jedné poloze do zápěstí. Malíček se trochu kroutí, pěstička ještě nefunguje. Drátky zůstávají, další sada rehabilitace.
Do toho co čert nechce - 20. listopadu se probudím - a NEVIDÍM pořádně, vidím dvojitě! To bude ale jiný příběh...
Vytažení drátů úterý 28. listopadu 2017. Odpolední návštěva chirurgie opět s trochou nervozity. Budou se tahat dráty "za živa". Do ruky natlačen mezokain, dohromady to tahání nebolí, ale co až to "přijde k sobě"?
Příšlo. Večer. Neusnu ani u televize. Už nevím kam s tou rukou. Ani po té bouračce to tolik nebolelo. To jsem naposledy zažil před pár lety, brrr. Nemám doma nic na bolest, měl jsem si pořádně přečíst zprávu. Ještě že Romča má...
Kontrola čtvrtek 30. listopadu 2017. Místo bandáže jen spešl náplast přes stehy. Ale ten malíček nějak odstává...
Po celkem dvaceti rehabilitacích je levá ruka jakž takž schopná něco udělat. Mohu se o ni lehce opřít, prsty manipulují slušně, malíček tolik neodstává a pěstička dokáže rozumně sevřít rukojeť řídítek. S ničím těžkým však zatím nemohu manipulovat, rozcvičovat a provádět střečink musím i nadále...
11. ledna 2018 nastupuji do práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat