... že je to tak trochu protimluv? Inu, trochu jsem zkrátil popis náplně dnešního dne. Podařilo se totiž skloubit dvě záliby - parní lokomotivy a cykloturistiku. Díky iniciativě Pardubického kraje a podpoře z fondů Evropské unie ožilo slezské česko-polské příhraničí vůní dýmu parmího stroje...
V sobotu 16. července 2022 jsem se vydal s Romanou rychlíkem 885 Slovácký expres v 7.57 z pardubického hlavního nádraží do Ústí nad Orlicí. Za jízdenku dopředu koupenou přes Internet jsem zaplatil 154 korun a za obě kola 60 korun včetně rezervace. Kola jsme pověsili za háky v prodlouženém představku a ty dvě rychlíkové zastávky jsme strávili vcelku příjemně.
Historický expres (jak se uvádělo na směrovce vlaku) Kralický Sněžník do Hanušovic právě připravili k nástupišti.
Zbýval dostatek času na nákup jízdenek a nastěhování kol do vlaku. Díky podpoře kraje stála jízdenka do Letohradu 95 Kč plus 30 Kč za kolo. Počasí bylo vlídné, sice žádný pařák, zato silný vítr tak na bundičku.
Vlak byl tažen zrekonstruovanou německou lokomotivou
Odjezd byl stanoven na 9.27 hod. Očekával jsem nával fanoušků parních vlaků, ale ten se nekonal. Mezi cestujícími byli i Poláci. Možná si přijeli prohlédnout vlak, který má letos dvakrát překročit hranice a zajet až do Polska v rámci přeshraniční spolupráce.
Vlak byl dostatečně vybaven na celodenní akci
čehož jsem, pochopitelně, využil. Kochal jsem se jízdou, jakou jsem zažíval za svého mládí, když ještě parní lokomotivy byly v plném nasazení ČSD. Ve vzduchu totiž byl cítit ten příznačný uhelný dým v údolí Tiché Orlice. Jen to "drncání" kol už patří minulosti na zrekonstruované železniční trati. Po krátké jízdě jsme se rozloučili se soupravou v Letohradě
a před jedenáctou hodinou jsme zahájili další část dnešního výletu.
Romča na svém elektrokole a já na jejím bývalém treku RockMachine jsme pokračovali po cyklotrase 4074 do Žamberku. Poprvé jsem tam projížděl po opraveném nábřeží Divoké Orlice uzoučkou stezkou nad řekou. Cítil jsem zase ten typický kouř parní lokomotivy a chvíli jsem uvažoval, kudy asi ten expres do Hanušovic pokračoval. Trasa procházela kolem Muzea starých strojů, kde se zrovna cosi dělo, co vysvětlovalo tu vůni
Ta bývalá továrna stojí jistě za samostatnou návštěvu. Mají tam spoustu starých strojů včetně automobilů a údajně je tam k vidění i funkční transmisní rozvod od stabilního parního stroje. Otevřeno je jen příležitostně.
Od muzea jsme pokračovali po cyklotrase 4073 podle řeky přírodním parkem Orlice. V Helvíkovicích byla honička vystopovat trasu dál na Bohousovou. Pod hradem Litice jsme se občerstvili na zahrádce restaurace V zátiší
Čekal nás přejezd podél řeky do Potštejna. Vede tudy cykloturistická trasa 4072. Je to ale past na cyklisty! Trasa je značená modrým pásovým značením, jaké používali turisté po Sametové revoluci v začátku značení cykloturistických tras. Náročná stoupání po nezpevněném, po deštích rozbahněném terénu, se vůbec nehodí pro treková kola, natož pro silniční. Proklínal jsem KČT a těšil se už na Potštejn.
K němu jsme sjížděli přes Brnou kolem pivovaru Clock, jehož příjezdovou cestu s vlečkou a vagónem jsem málem přehlédl
Nemohl jsem vynechat zastávku na zahrádce u jeho pivovarské hospody v Potštejně
K vlastní svačině jsem si chtěl vybrat tmavé pivo, na zahrádce měli ale jen jejich výběr, ani v restauraci nebylo k mání.
Pokračovali jsme cyklotrasou 4312 podél Divoké Orlice. Příjemná trasa po zpevněných cestách přes Záměl, skrz Doudleby a podél železnice do Kostelce nad Orlicí. Na pozdní oběd nám místní doporučili restauraci Spiegelův Dvůr. Začalo poprchávat, naštěstí jen dočasně. Po zelené turistické značce na kraj Zdelova; silničkou přes Šachov do Borohrádku. Najít cyklostezku do Velin, pak Holice po cyklostezkách, Ředice, přes letos novou dálnici Choteč, Sezemice.
Pěkných cca 85 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat