Na sobotu 9. května 2026 naplánovala Romča návštěvu Parního víkendu v Muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka. Odjeli jsme z pardubického hlavního nádraží Metropolem v 7:25 do Prahy hlavního nádraží, abychom pokračovali z Masarykova nádraží (za komančů Střed) v 9 hodin R1232 Arrivou.
Bylo mi už podezřelé, že v sekci Nostalgických jízd Českých drah se neobjevil žádný historický vlak, který obvykle takovou akci doprovázel. I když předprodej vstupenek probíhal jen v Lužné, fronta byla obvyklá. Už v pokladně se ukázalo, že České dráhy muzeum předávají Nadačnímu fondu. Přitom k datu tohoto příspěvku stále existuje stránka muzea ČD.
Počasí bylo vcelku příznivé, oblačnost se postupně rozpouštěla a byla příjemná jarní nálada. Vstupné činilo 300 korun (a se svezením historickým vlakem 450). Od počátku byla znát chybějící podpora ČD, nicméně tým pracoval bezchybně a bylo co k vidění. Jen parní obsazení bylo tentokrát poněkud slabší - čtyři zatopené lokomotivy. Z nádraží v Lužné vyjely parní lokomotivy 313.432 „Matylda“, 354.195 „Všudybylka“ a 475.111 „Šlechtična“ na okolní tratě.
Ještě ve frontě se kolem nás prohnala Všudybylka (354.195) a dala jasně najevo, že kouř s párou provoní dnešní den dosytosti.
Potěšilo mě, že se za plotem objevily některé unikáty, na jejichž budoucí možnou renovaci se můžeme těšit.
Osobně mě potěšilo zejména MIKÁDO (387.043) vytažené před budovu. Poprvé jsem si ji mohl prohlédnout v dostatku prostoru. Pokaždé přitom vzpomínám na vyprávění o dědovi, který s tímto strojem jezdil jako strojvedoucí na Slovensku za "Republiky". Jde o vzácné předměty, v podstatě existují jen dva stroje v československém prostoru: zde Národního technického muzea a v Bratislavě Slovenských železnic.
Uskutečnily se dvě přehlídky na točně během normální otvírací doby. Mohli jsme vidět třeba Šlechtičnu (475.111), nebo Matyldu (313.432) či Kremák (534.0323).
Jako Pardubáka mě překvapil zrestaurovaný cisternový vůz
z pardubické rafinerie FANTO, dnes firmy PARAMO.
Samozřejmě byly k vidění i stroje z novější historie a na točně exceloval hlavně Čmelák.
Zajímavé byly funkční exponáty v budově muzea, kde dobrovolníci předváděli ovládání modelového kolejiště skutečnými, do jisté míry historickými stavědly a podobnými přístroji železniční techniky.
S podivnou plíživou situací předání Muzea Českých drah v Lužné nějakému fondu možná souvisí i další záhadné dění na pražském Masarykově nádraží. Dvakrát jsem ho navštívil v posledních měsících a marně jsem pátral po nějaké pobočce Národního technického muzea, proponované před několika lety jako součást rekonstrukce nádraží. AI Seznamu tvrdí, že tam je a nazývá se Muzeum železnice a elektrotechniky. Že bude dobudováno v roce 2030. Žádná taková aktivita tam ovšem není zjevná. Očekával bych nějaké informační cedule, nebo informaci mezi plakáty se zobrazením probíhající rekonstrukce.
Příjemný den rychle utekl, zbyla jen smutná vzpomínka na honosnější akce v minulosti, kdy podpora Českých drah byla zřetelnější. Odjeli jsme zpět Arrivou R1239 v 15:32, z Prahy 17:08 EC223 Valašským expresem.
Žádné komentáře:
Okomentovat