Tak jsem se konečně dočkal. Letošní proměnlivá zima, nebo snad jaro, těžko se to rozlišuje, roční období jak je znám z dětství, skončila. Zkrátka na můj vkus docela pozdě jsem vyrazil do "terénu" na celodenní výlet na kole.
V zimě jsem se trochu zabýval historií pardubické železnice (viz předchozí příspěvky). Díky tomu jsem se dotknul tématu zrušených železničních tratí a jejich využití jako cyklostezky. Toto téma nabývá na významu, zejména po otevření úseku trati z Lokte do Horního Slavkova v loňském roce. Tady se zkouší zajímavý experiment: cyklostezka se upraví tak, aby mohla posloužit jako svršek železniční trati, kdyby vznikla taková potřeba.
Vzpomněl jsem si na dovolenou v roce 2021, kdy jsem se poprvé svezl po bývalé železniční trati z Kamenického Šenova do České Lípy. Byl to úžasný zážitek. Cestování po bývalých tratích se stává oblíbenou disciplínou zejména pro fyzickou nenáročnost - železnice totiž nikdy nemohla příkře stoupat!
Poté, co mi kámoš ze Slovenska dal tip na skvělou trať Poltár – Rimavská Sobota, rozpomněl jsem se na jednu zaniklou železnici, na kterou jsem kdysi narazil při mém oblíbeném cyklovýletu z Havlíčkova Brodu.
V sobotu 2. května 2026 jsme vyrazili s Romčou na kolách, abychom si užili předpovídaného skoro letního slunečného počasí. Vlak odjížděl z hlavního nádraží v 7:53 přes Hlinsko s přestupem v Havlíčkově Brodu z hlavního nádraží do Přibyslavi. Rozhodl jsem se svézt po někdejší železnici, ze které udělali cyklostezku. Navíc tak luxusní, že se v úseku Přibyslav - Sázava nad Sázavou prezentuje jako inline stezka. To mě zajímá. Na dohled od současného nádraží ještě stojí to staré, obě trati se tu přibližovaly.
V Přibyslavi jsme vystoupali na náměstí. Jen trochu nevlídné přivítání v Infocentru: oba květnové prodloužené víkendy je zavřeno. Blížila se jedenáctá hodina, což může být vhodný čas pro oběd. Kde ale v Přibyslavi? Kupodivu jsem tu poprvé v životě. Nejlepší byla rada od domorodců - pochutnali jsme si ve vietnamském bistru
Cestou zpět k nádraží jsme se zastavili u přitažlivého pomníku - Jana Žižky. Je to údajně studie od sochaře Bohumila Kafky pro finální sochu vojevůdce na pražském Žižkově. Cítil jsem se tu příjemně
U nádraží, které je naštěstí už při rekonstrukci trati hotové, je zároveň začátek cyklostezky číslo 19 Posázavská. Za slunečného dne tu opravdu proudily davy cyklistů, bruslařů, koloběžkáři. Vyrůstá tu i občerstvovací infrastruktura
V pohodě jsme si projeli celou trasu do Sázavy. Tady končí samostatná asfaltová trasa, pro Žďáráky tedy začíná. Zůstal tu dokonce úsek původní trati, využívaný snad pro firemní účely. Posázavská stezka pokračuje dále po zpevněných lesních a polních cestách do Hamrů nad Sázavou, kde se odklání od tělesa trati do centra obce. Vydali jsme se po tom náspu až k prvním domům, kde se stopy po železnici definitivně ztrácejí. Brzy jsme na okraji Žďáru nad Sázavou. Vysočina je kouzelným místem pro výlety všeho druhu, pro pokračování se přímo nabízela trasa přes Velké Dářko do Ždírce nad Doubravou na vlak. Plánovanou zastávku ve žďárské tvrzi v historickém centru jsme museli vynechat, probíhají tu stavební úpravy.
Celou cestu včetně zastávky s občerstvením na hrázi Velkého Dářka je možné sledovat tady. Odjeli jsme vlakem v 16:43 domů. Půvabných necelých 50 kilometrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat