Na skok do Hradeckých lesů

Nějak se mi nedaří realizovat plánované akce v důchodu. Nemám čas. Ano, obvyklé rčení, že důchodci nemají na nic čas, se mi potvrzuje. Těšil jsem se na zahájení orienťácké sezóny. Kolik toho natrénuji a jak hned v dubnu půjdu na trať do lesa. Jak brzy vyrazím na kolo do terénu. Nic z toho se mi nedaří. Na rozdíl od loňského roku se mi letos připletl do plánů zánět nosohltanu s následným dlouho trvajícím kašlem, nepříliš ovlivnitelným různými kapkami a spreji. Domníval jsem se, že se vyhnu nemocem, když už nemusím pravidelně jezdit do práce. Není to pravda. Po obvyklé "vánoční angíně" mě se mi totéž zopakovalo v půlce dubna. 

Poprvé jsem vytáhl z půdy trekového RockMachine v sobotu 18. dubna, když jsem se jel projet kolem letiště ze Svítkova po cyklostezce do Starého Mateřova a dál až do pivovarské hospůdky v Medlešicích. Zítra už by to nešlo, hostinský má ještě do konce měsíce neděle a pondělí zavírací. Počasí bylo příjemné, jaro už je v plném proudu. 

Na delší výlet mě ale zlákal kámoš až v úterý 28.dubna 2026. Ve třech jsme měli sraz u Apolenky v 10 hodin. 

Měl jsem ještě ráno zařizování v centru Pardubic, tak jsem chtěl přejet do Spojíla s využitím před Vánocemi otevřeného severovýchodního obchvatu města. Místo toho jsem proklínal radní, že když už nestihli postavit paralelní cyklostezku, jak zpočátku slibovali, tak že aspoň nechají jezdit cyklisty dočasně po obchvatu. Stezka končí u Univerzity, na obchvat je cyklistům vjezd zakázán (to je ten výčnělek na mapce trasy). Musel jsem se přes zdymadlo vrátit. 

Náladu mi spravilo aspoň počasí. Slunečno, i když chladno, odhadem sotva do 20 °C trochu s větrem, bundičku jsem celý den nesundal. Ve třech jsme vyrazili do Hradeckých lesů. 

První svačinku jsme dali v motorestu na Kolibě. To už jsme byli v srdci Hradeckých lesů. Kochal jsem se tou úžasnou sítí komunikací v lese jak pro cyklisty, tak pro bruslaře. Mají tu lesy báječně upravené pro rekreaci přímo z okraje města. To můžeme hradeckým jen závidět. Děti (samozřejmě i dospělí) se tu mohou seznámit zblízka se zvířátky. Zajeli jsme se podívat i do kempu Stříbrný rybník, kde jsem už léta nebyl a proběhla tu rozsáhlá revitalizace. Projeli jsme si centrem kempu a vraceli jsme se stejnou cestou až ke Kolibě. Domů už po lokálních silničkách se zastávkou v hospůdce v Dolních Ředicích. 

Pěkných víc než 70 kilometrů.