Tajemný relikviář a jeho domov

Na dnešní den jsem se těšil. Uvidím snad po korunovačních klenotech nejcennější památku Česka. Jak cenné je pak asi Palladium? Motivován knížkou známého českého detektivního spisovatele I. M. Jedličky POKLAD VÉVODY JINDŘICHA, před lety jedním dechem přečtenou, jsem ten skutečný příběh kriminalisty Maryšky chtěl zažít tak nějak "víc na vlastní kůži". Na tom zvláštním pozemku, kde pod hradem je zámek...

Čtvrteční ráno 9. května 2019 slibovalo pěkný den. Horší to bylo s časovou dostupností železnice. Museli bychom vynechat snídani v penzionu, abychom stihli na kole sjet dolů na ranní vlak z nádraží Tachov. To se mi, o dovolené, pochopitelně nechtělo. Pravda, jistě bychom se s majitelkou nějak domluvili, ale na dnešek připadal docela dlouhý cyklovýlet. Inu, zaměnili jsme ho za cestování autem.
Měl jsem od kámošky, která v Bečově prožívala dětství, nějaké informace, poslouchal jsem i kastelána v rádiu, ale to místo mě stejně překvapilo:

Pohled na zámek Bečov zámeckou uličkou.

Pohled na růžovou fasádu zámku je díky relikviáři již notoricky známý, ale vidět ho na vlastní oči stojí za to! A co teprve, až bude dokončena rekonstrukce o něco výše stojícího hradu. To bude prohlídek!
Vybrali jsme si dvě základní prohlídky - zámecké interiéry a Relikviář. A přijeli jsme právě včas, abychom stihli obě prohlídky za sebou bez možného delšího čekání. Hodí se k tomu zvýhodněné vstupné sto osmdesát korun za oba okruhy. Ovšem pro děti tu mají speciální okruh, do kterého mohou vyrazit v zapůjčených dobových kostýmech a cestou soutěží o nalezení největšího počtu dobře schovaných bečovských oveček...
Zahájili jsme prohlídkou interiérů, a samotný úvod byl velmi názorný - u modelu areálu, zhotoveného vězni nápravného ústavu. Názorně ukazuje ještě ten rozsáhlý objekt hradu, na který se můžeme v budoucnu těšit.
Pozadu nezůstávají ani zámecké zahrady

Hradní část areálu. 

Okruh relikviáře je zakončen jeho prohlídkou ve speciálně upravené místnosti. Září za jistě pancéřovým sklem v potemnělé komnatě, podél jejíchž stěn mu dělaly partnery další relikviáře, zapůjčené sem pro konkrétní výstavu. Čas je tam omezen a nebyli by to Češi, aby přes výslovný zákaz fotografování tu památku fotili aspoň mobily.

Po (ne zrovna levném) občerstvení v restauraci Hradní bašta ve špičkově zrekonstruovaném středověkém domě nastal čas podívat se na zámek a celé bečovské údolí z protějšího břehu - od křížového vrchu. Znamenalo to zdolat určité převýšení přechodem přes řeku Teplou. Bečov má jakousi vyhlídkovou trasu nazvanou Panoramatická, takto jistě zvoucí na úchvatné výhledy. Její značení ovšem není zrovna v terénu nějak výrazné, takže byla potíž připojit se na ni přes okrajovou část Bečova. Vyhlídka od kříže ovšem stojí za to

Výhled na hradní areál z protějšího břehu Teplé. 

Naskýtá se též pěkný výhled na město Bečov. Můžeme mu jen popřát skvělou budoucnost při rekonstrukci historického jádra

Byl jsem tak omámen Bečovem, že jsem zapomněl zaplatit parkovné v automatu. Nějak mě to nenapadlo, když zámecká ulice byla dopoledne ještě poloprázdná. Při odjezdu jsem našel lístek za stěračem, naštěstí jen upozornění. Rád jsem tu padesátku zaplatil.

Bečov nad Teplou jistě stojí za celodenní návštěvu, nejlépe za pěkného počasí vlakem nebo na kole. Množství malých muzeí, botanická zahrada, den by nestačil. Jarní počasí s ledovým větrem pod mrakem a za chvilku pražícím sluncem na blankytné obloze připomínalo spíš duben, než květen.
Dostupnost auta mě lákala strávit odpoledne v nedalekých Mariánských Lázních. Nikdy jsem tam nebyl, lázně znám spíš z obrázků, než vlastní zkušenosti.

Chateau Monty SPA Resort

Dorazili jsme tam v pozdním chladném odpoledni, zaparkoval jsem na záchytném parkovišti při cestě za plochodrážním stadionem. Už jsem se těšil, jak asi budou vypadat ty lázeňské prameny. Studánky mám rád, jsou zpestřením každého výletu, ale lázeňské prameny, to přece musí být něco extra!
Displej mobilu nebyl v pozdním slunečném odpoledni příliš zřetelný, tak bez podrobné mapy jsem zamířil do centra spíš intuitivně. Přitom jsem se tu cítil tak trošku domácky, s navigací mi totiž pomohla trolejbusová linka. Není mnoho dopravních podniků v republice, které používají trolejbusy.
Lázeňskou atmosféru jsem nasál během pár chvil, když Hlavní třídu začaly lemovat ty úžasné lázeňské domy, hotely či snad ubytovny, ve "žlutém stylu". A když jsem v dálce zahlédl první "kolonádní" budovu,

Ferdinandův pramen.

ihned jsem se vydal parkem tím směrem. Trochu mě zklamal první pramen, který jsem dnes míjel - Alexandřin. Žádné davy, nic neteče, strohý altánek. Zato Ferdinandův pramen mne dostal okamžitě. Ale ani ne tak uvnitř kolonády, jako ten venkovní.

Tato skvělým způsobem veřejnosti odhalená pramenící voda mne uhranula. Něco jako rybičky, vydržel bych se dívat donekonečna. Přece jen něco jiného, než třeba vodopád nebo ponorná řeka, které jsem dosud viděl. Ochutnal jsem. Minerálka.
Zahlédl jsem opodál další stavbičku, v mapě nazvanou Rudolfův pramen.

Stánek Rudolfova pramene.

Mimoděk jsem si ten název spojil s tatínkem, který se tak jmenoval. Pochybuji, že tu někdy byl. Dnes by se mu ten pavilonek moc nelíbil. Je ve špatném stavu, proto uzavřen.
Ještě jeden pramen, zvaný Prelátův, jsem podle mapy zaregistroval. V lesnatém podhůří za koncem parku se nalézá jakési piknikoviště

Prelátův lesopark na okraji M. Lázní. 

s atrakcemi pro děti. Nepohrdl bych občerstvením, ale v tuto dobu bylo zavřeno, tak jsem alespoň ochutnal pramen.
Ochutnal bych po návratu do centra výtečné pivo z minipivovaru Kronl, ovšem jako řidič jsem si musel nechat tu ochutnávku až na "doma" večer v penzionu.

Příjemně strávený a zážitky nabitý den už v podvečer lákal k návratu, autem ještě nějakou hodinku. A tak vlastně až "doma" u počítače jsem si teprve uvědomil, že jsem vynechal "profláknuté" centrum Lázní v Sadech Václava Skalníka s dnes už známou Zpívající fontánou.

Chvílemi jsem pochyboval, zda na kole by dnes nebyl lepší zážitek. Zvlášť to kouzelné údolí Teplé mezi obcí Mnichov a Bečovem. To jsem si za volantem tolik nevychutnal.
Návrat "domů" nás zastihl v dešti. Před Tachovem dokonce taková průtrž mračen, že na kole bychom se sotva kde schovávali a přijeli bychom bůhvíkdy.
Nesvezli jsme se na kole, zato jsme viděli o poznání více.