V Polabském skanzenu

Po revoluci začátkem 90. let jsem navštívil proslulý Valašský skanzen. Před čtyřmi lety jsem se naposledy zastavil během cyklovýletu ve skanzenu Veselý kopec. Od té doby jsem se zabýval myšlenkou navštívit další podobný areál, neboť jich vzniklo v republice vícero. Tentokrát jsem si vyhlédl ten Polabský. Jen jsem musel počkat, až budu mít volno mezi směnami a bude pěkné počasí. 

To se povedlo v sobotu 30. července 2017. Bylo ohlášeno parádní horké počasí a po zkušenostech se dvěma cestami na horalu z Prahy po pravém a levém břehu Labe jsem zvolil podobnou trasu. Tentokrát ovšem s cílem navštívit skanzen v Přerově nad Labem a to s Romčou a na tandemu.
Doprava do Prahy je rychlá, stačilo koupit si na webu skupinovou jízdenku za 250 korun plus 40 za kolo a nasednout do rychlíku Bouzov ráno v 7.58 hod. Za nějakou hoďku už jsme vystupovali v Libni.

Výchozí bod.

Výjezd z Hlavního města jsem znal dobře, takže jsme za půl hodinky z Vysočan dorazili do Kbel. To už začínal hic. Odtud jsem musel začít navigovat, proti předchozím cestám jsme dnes zamířili nejkratší cestou do Lázní Toušeň. Moje zkušenost s chladivou náručí Labe se osvědčila. Počítal jsem sice s eventualitou koupání v některém z četných písníků, ale nakonec na něj nedošlo. Mohl jsem se "pokochat" celkem nezajímavým soutokem s Jizerou

Proti Jizeře - soutok s Labem.

když minule jsem vyhlížel opačně.
Najeli jsme na cyklotrasu 19 a podle řeky se blížili k Přerovu.

Plánoval jsem tam ale odbočit na zelenou turistickou cestu, nikoli přijet po cyklotrase. Mezi spoustou rybářských příbytků na břehu jsme však nebyli schopni včas zachytit tu odbočku. Což byla chyba. Devatenáctka totiž prochází do Přerova po kraji pole, tady uměle zavlažovaného, takže jsme si "užili" bahýnka a měl jsem pěknou patálii protlačit tandema kopřivami po okraji lesa. Naštěstí v tom vedru nebylo ve skanzenu nabito a mohl jsem se omýt.

Za 90 korun jsme tu procourali chaloupky dle libosti.

V centru skanzenu.

Expozice mne opravdu zaujaly. Už při návštěvě Veselého Kopce jsem se dovídal, jak asi mohl vypadat obyčejný den na vsi. V Polabském skanzenu mají chaloupky věnované určitým činnostem: vaření, zpracování potravin, praní prádla, přípravě zemědělských strojů, škole, výrobě nářadí apod. Každá chaloupka má tabulku se stručným popisem dění, samotné exponáty mají další vysvětlující tabulky. Věnovat se všemu podrobně by nebylo na jeden den.
Odnesl jsem si odtud dva hlavní poznatky.
Především že ještě před nějakými stopadesáti lety byla obživa obyčejných rolníků, kterých mohlo být stejně jako průmyslových dělníků, natolik vysilující a zabírající celý den, že myslet na nějaký sport nebo užívání volného času nemohlo být ani pomyšlení.
Potom mi také  vyznívá, že postavení ženy nebylo zdaleka tak svobodné, jako je tomu dnes. Hovoříme o postavení žen v islámské společnosti, ale tady to nebylo o mnoho odlišné.

Přerov nad Labem, to není jen skanzen. Podívali jsme se na zámek

U zámku v Přerově nad Labem.

dnes nepřístupný, ale dovedu si představit, že časem i tady bude co k vidění.

Na Moto-velo muzeum už nezbyl čas a na nádhernou vyhlídku z Přerovské hůry energie v tom vedru. Bylo už po poledni a čas na občerstvení někde u Labe. Ne že by chyběla lákavá hospůdka v Přerově, ale plánoval jsem zastavit se na Žofíně v Nymburce.
Směřovali jsme tam po silnici přes Semice, Hradištko a okraj Sadské. Písák lákal ke koupeli, ale žízeň a hlad mne hnaly dál.

Vidina Žofínské hospůdky na levém břehu u paty Nymburské lávky se rázem rozplynula, což mne dovádělo téměř k šílenství. Zrovna jako v květnu tu bylo pusto. Že by zaúřadovala EET? V tom hicu jsem neměl chuť hledat něco ve městě, tak jsem vzal za vděk bistrem "Truhlářství". Jedná se o hospůdku naproti Žofínu, v uvozovkách proto, že v objektu sousedí s truhlárnou, jejíž nápis vidí návštěvník jako první, ve skutečnosti se jmenuje Hospoda u Kocoura.

Dotankovali jsme bidony a mohli pokračovat po levém břehu Labe k Poděbradům. Domů ještě daleko a vedra neubývalo. U zdymadla jsme přejeli na pravý břeh a nezastavili se dříve, nežli v hospůdce na soutoku s Cidlinou. Nemohl jsem neochutnat oblíbeného černého Kozla.

Miloš na soutoku Labe s Cidlinou.

Čekala nás trasa zemědělskou pouští, podobná trase známé Labské cykloakce, pořádané Semtínskými cykloturisty vždy koncem dubna. Libice nad Cidlinou, Opolany, Opolánky, Libněves, Dobšice, Žehuň
Rozpálený asfalt generoval žhavý vzduch, chtělo by to osvěžení na kůži. Písáky už jsme propásli, tak jsme hledali kousek šikovného stínu. Z Žehuně je dnes vyvedena kromě původní cyklotrasy 4199 nová cyklotrasa 4199C, která míjí Choťovice, a zase se na ni připojuje.
Na výjezdu po "céčku" míjíme hřbitov. Tam určitě budou mít vodu. Napupmpuji plnou konev a na loučce před hřbitovem se omýváme. Jak slastné!

Pokračujeme skrz Končice, Žiželice, Loukonosy, Pamětník. Předpověď počasí na dnešek nebyla zcela stoprocentně jasná, objevují se mráčky. Stále ovšem teplo. Kolem 17. hodiny projíždíme lesním komplexem mezi Pamětníkem a Kolesami, na koupání v písníku už je dlouho.
Ještě jedno občerstvení a doplnění bidonů v hospůdce Na Křižovatce.

Srážkám jsme se vyhnuli.

Pak už klasický návrat po trase Kladruby, Semín, Břehy, Živanice, Černá, Semtín domů.
Pěkných 140 kilometrů.