Na kousek v tropech se Zimovčákem

Stále nemám práci, tak občas stihnu nějakou zajímavou akci. Tentokrát se to přihodilo ve středu 11. června 2014 poblíž Pardubic. Peloton pátého ročníku cyklotour na podporu dětí s onkologickou diagnózou projížděl svou sedmou etapou z Holic do Kostelce nad Černými lesy těsnou blízkostí Pardubic.
Nešťastně jsem zrovna ráno na dobu startu z Holic v 8 hodin měl schůzku na Úřadu práce, nezbývalo mi tedy než zkusit natrefit peloton již na cestě. No, nepovedlo se mi to tak docela. Trasu jsem vyčetl z webu akce a v 9:30 jsem vyrazil přes Nemošice do Ostřešan. Proti směru postupu jsem dojel do Tuněchod, ale po cyklistech ani vidu, ani slechu. Netušil jsem, jak velký peloton to může být, jelikož počet jeho účastníků kolísá, připojit (tedy i odpojit) se může každý cyklista kdykoli. A komu by se taky v tom hicu chtělo šlapat! Teplota se blížila ke třiceti stupňům (ve stínu, jistě!), asfalt rozpálený, špatně se mi dýchalo zvlášť po právě prodělaném zánětu horních cest dýchacích, ze kterého jsem se ještě úplně nezotavil.
Peloton mi evidentně někde proklouzl. Podle informace o předpokládaném průjezdu Heřmanovým Městcem (10.15-10.45) jsem se tedy vydal nejkratší cestou přes Medlešice na trasu pelotonu do Čepí a (ne-)dohonil ho až v Heřmanově Městci zrovna v okamžiku, kdy město předávalo svůj dar.

Zastávka v Heřmanově Městci.

Záhy po pauze jsem se přesvědčil, že Zimovčák je fakt třída na tom šíleném velocipedu a peloton za ním se pohybuje celkem svižně i do kopce. Odhadem nějakých padesát cyklistů (tedy i cyklistek) včetně známých lékařů Pirka a Pavka pokračovalo do další zastávky v Čáslavi "zadem" přes Licomělice, Podhořany u Ronova a Semtěš. Tam jsem se kolem 13. hodiny v největší výhni odpojil a zamířil přes Choltice domů. Už ani pití z bidonu mě neobčerstvovalo, v horkém vzduchu za Barchovem se o mě skoro pokoušely mdloby. Nechápu jak ten velocipedista mohl zvládnout Tour de France, když zřejmě musí šlapat i z kopce! Pěkných 72 km.