Courání podél Labe aneb šťastná třináctka

Neděle 27.dubna 2014 byla tím pravým dnem, kdy parta nadšenců kolem Syntézáckých turistů vyrazila už potřinácté na obvyklou akci: LABSKÁ.  Ač nejsem příznivcem mdlých rodinných projížděk po břehu řeky, tahle akce mi učarovala. Zejména proto, že zčásti kopíruje tok největší české řeky s vyhlídkou na její hladinu, což mě nesmírně uklidňuje.
Zvolil jsem pro přesun tandem, což znamenalo použít vlaku "vyšší třídy" podle letošních "pravidel" dráhy, která totiž neumožňují použít "vícemístná kola" v osobních vlacích. Odjeli jsme s Romčou v 7:45 Zlínským expresem z Pardubic jednu zastávku do Kolína. Tam jsme vyčkali příjezdu hlavní skupiny turistů jak z Pardubic, tak z Prahy. Přeprava tandemu proběhla hladce, což ovšem částečně lze přičíst na vrub nízkému počtu přepravovaných kol v tom moravském rychlíku.
Počasí v Pardubicích vypadalo optimisticky, téměř jasno, po ránu chladno. V Kolíně se slunce už neukázalo. Co se zato ukázalo, byla jednak rekordní účast (přes 30 účastníků),  a rekordní zastoupení techniky:

Dnešní vozový park.

jelikož kromě běžných kol přibyly tříkolky paraplegiků, ležokolo i tandem. Náš peloton dokázal docela ucpat křižovatku. Vzhledem k tomu vedoucí akce Bohouš popsal průběh dne, stanovil tradiční zastávky a nechal na účastnících, jaké tempo a další cíle si zvolí sami.
Kilometry na asfaltové cyklostezce do první zastávky u památníku vyvraždění Slavníkovců v Libici nad Cidlinou proběhly v podmračené atmosféře, "šusťáky" jsme neodložili. Naivně jsem očekával nějakou změnu ve vedení cyklistického provozu v tomto směru, ale nic nového se neobjevilo. Takže Veltruby jsme projeli po silnici a Velký Osek prakticky také, byť cyklostezka  je vyznačena na krajnici.
Teprve na soutoku Labe s Cidlinou se začalo projasňovat a mohlo se uvažovat o nějakém "vyletnění".
Druhá zastávka už se odehrála za slunečného počasí v cukrárně na lázeňské promenádě v Poděbradech. S touto zastávkou je spojena tradiční společná fotografie u květinových hodin, které se zúčastnili prakticky všichni.
Návštěva dalšího města na Labi  - Nymburka - byla alternativní, přesto jí využila většina účastníků. Nejinak já s Romčou na tandemu. Ten pro nás byl malinko komplikací při průjezdu městem, neboť již cestou jsme potkávali běžce Nymburského půlmaratonu s centrem pod hradbami. Záviděl jsem chvíli těm běžcům, sám jsem ve stádiu rehabilitace a dovolit si ho nemůžu. Zamířili jsme, už sami, oklikou do centra města na Náměstí Přemyslovců, abychom se posadili na "Hrabalovu lavičku"

Hrabalova lavička v Nymburce.

Pobavil mě jeden balkón v loveckém stylu. Bohužel Morový sloup jsem nezaznamenal, neboť toho času byl odvezen na rekonstrukci. Posvačili jsme tu a vydali se na západní okraj města, kde jsme najeli na cyklostezku č. 2 (Labská) a začali se vracet. Stezka tu šikovně kličkuje mezi obytnými a průmyslovými stavbami. Tak nějak si představuji průjezd Pardubicemi po břehu skrz Synthesii, ale to je spíš utopie.
Část dnešní party jsme dostihli v "občerstvovacím centru" na soutoku Labe s Cidlinou.
Sami jsme se pak stěží protáhli poutí v Libici a pokračovali k poslední zastávce. V chladném protivětru jsme po silničce přes Opolany a Libněves dorazili do Žehuně k prastarému rybníku. Pod hrází jsme se při svačině vyhřívali na houpačkách.

Svačina v Žehuni.

Pokračovali jsme přes Žiželice, Loukonosy a Pamětník na lesní cestu s cyklotrasou 4290 k dostihovému závodišti v Kolesách. To už slunce zakryly mraky na zbytek dne. V poslední dnešní zastávce už na mne nezbyla polévka, nahradila ji dobrá Krušovická jedenáctka. Rozloučili jsme se a pádili k domovu přes Kladruby, Břehy, Bohdaneč. Pěkných 115 kilometrů nás docela zmohlo.