Oblíbené příspěvky

sobota 20. dubna 2013

Archeologie do třetice aneb jak se žije na vykopávkách a jak vykopávky žijou

Naposledy se zmíním o svém pobytu v Litomyšli na sklonku roku 2012. Tentokrát něco ze zákulisí.
Není snadné získat lukrativní zakázku na archeologické práce, proto také, jak je v prvobytně pospolném kapitalismu současnosti zvykem, hrají významnou roli zákulisní praktiky. Jak realizovat zakázku ve vysoké kvalitě a přitom být nejlevnější? To je ovšem oříšek..
Jenom nechápu podle aktuálních informací ve sdělovacích prostředcích, jak může být "najednou" problém z odkrytí základů středověkého města, o kterém přece všichni věděli? Ano, jsme v Česku..

Vykopávky před zimním zastřešením.


Kopáčská práce není bůhvíjak honorovaná, ale jak jsem už psal, v archeologii je to malinko něco jiného. Práce na vzdálených místech, kam není denně možné dojíždět, vyžaduje trochu "skautské" podmínky. Kopáči se rekrutují z nejrůznějších vrstev společnosti. Studenti, kteří si přivydělávají ke studiu. Dlouhodobě nezaměstnaní organizovaní (většinou z oblastí s vysokou nezaměstnaností) i neorganizovaní (mezi které patřím i já). Lidé s osobními problémy ve společnosti, ochlastové nebo feťáci, kteří při relativně zabezpečené rodině spíš utíkají od svých partnerů. Také nespoutané osoby, které nesnášejí přísná pravidla pásové výroby. Atd.
Firma, obvykle "obecně prospěšná společnost", například pronajme byty v nejbližších lokalitách, odkud se dá dojíždět. Litomyšl naštěstí poskytla dostatek místních příležitostí pro několik takových firem.
Jeden takový třípokojový holobyt ve 2. patře starobylého domu na jihovýchodním konci náměstí pronajal ZIP. Znamenalo to spaní na zemi, zpočátku jen teplou vodu v koupleně. Pronajímatel sice sliboval vybudování kuchyňky, toho jsem se ale málem nedočkal do svého prosincového odjezdu. Pár klíčů od domu a bytu pro tolik lidí vyžaduje lítání po schodišti otvírat vracejícím se opilcům po závěrečné v hospodě, ještě že mnozí si nechali nakopírovat klíče (to aby majitel pak nejspíš vyměnil zámky?).
Jednu místnost obsadilo vedení vykopávek ZIPu, do ostatních se postupně nastěhovávali další kolegové. Nejprve čtveřice plzeňáků. Hyperaktivní hlučný asi čtyřicátník Čížan ve dvou stavech: buď působil chaos v kuchyňce, nebo spal s dobrou opicí po přeháňkách rumu se zelenou. Ty zjevně nesvědčily jeho žaludku a tak se po protestech vředů nedočkal konce prací náhlým odjezdem do nemocnice. Krátce střižená gorila třicátník Albi, poctivý chlastoun s rychlým usínáním. Huhňavý Gilly působící trochu jako z Ústavu, co mu není rozumět ani za střízliva, a nalitý štěká na manželku mobilem a usíná u večeře jakmile si pustí svou přenosnou televizi. Čtveřici doplňuje čahoun Zombie, noční tulák ochlasta co pak dokáže rejpat do každého a do práce chodí spíš vystřízlivět. Neskousl to když jsem ho jednou poslal ve dvě v noci spát: "nikdo mně nebude říkat kdy já mám jít spát," a na mou námitku, že za pár hodin už vstáváme do práce, namítal: "já ráno do žádný práce nemusím!". Onehdá, vrátivší se v jednu hodinu v noci, vyprovokoval rvačku s Gillym. Skoro padesátníci se rvali v předsíňce. Vedení přes dva pokoje, nejspíš stejně jako já, dělalo mrtvé brouky, neboť s jednat s opilci je snaha marná.
Hlavní náplní těchto bývalých rockerů po probuzení, často místo snídaně, bylo balení cigár. Obdivoval jsem ty dnešní plastové strojky, rychlejší než kdysi kovové "nabíječky" mého mládí.
Na pracovišti se přidružili další kolegové z druhého bytu. Druhý čahoun Boxi, pracovitý, komunikativní lysohlávkový sebevrah, musel zmizet, když chtěl v hospodě prodat minci z vykopávek. Ale práce mu šla od ruky! Taky skoro bezzubý sympaťák Klíšťák, co si hned chtěl ode mne půjčit, když jsem dorazil. Stálý švorc poctivák - naštěstí peníze dokáže vracet. Kouří kdeco a cestou domů (Plzeň) se dokázal sežrat v autě do němoty že ho málem z auta vysadili předčasně. Z rockového koncertu, na který se těšil, si prakticky nic nepamatuje.
Hlavní náplní přestávek pro tyto borce je marjánka a chlast, potajmu si šlehnout a zamíchat rumík do čaje.
Řízením prací za ZIP a koordinací s šéfovou muzea Mirkou je pověřena urostlá archeoložka Katka. Někdy trochu vztekloun ale přehled si udržující.
Další pracovnice ZIPu nastoupily později. Byly to vesměs kámošky Kateřiny. Dvě z Havlíčkova Brodu. Gábina, trochu namyšlená půvabná mastičkářka s dlouhatánskými dredy a se dvěma psy jako příteli.  Gaia (mix Anglický setr s retrievrem) Srnec (trpasličí pinč) nekuřačka, jenom trávu... Pejskové se rádi uvelebili na mém spacáku, paráda, ale vyklepávat ty chlupy..

Práce se najde i pro soukromíky, OSVČ. Kromě mne totiž ZIP najímá i urostlého farmáře a archeologa Jirku. Je výborný  organizátor, přitom pohodář a skvělý vypravěč, fanda plzeňské Viktorky. Chlap jako hora tvoří se svou droboučkou pracovitou přítelkyní Petrou skvělou dvojici. Většinu kolegů sám najímá a praktikuje týdenní výplatu. Má s tím potíž, ani ZIP neplatí vždy včas, a tak čekání na prachy je někdy zdlouhavé. To raději vyplácí ze svého, aby se neremcalo.
Shánění archeologických zakázek ale není nic jednoduchého, rivalita  s jinou "OPSkou" Labrys je cítit.

I Romové si tu nadávají do Cikánů. Dokážou ale obdivuhodně zajistit chybějící síly a pro ně typickým způsobem zorganizovat na jedno místo několik lidí a to včetně "gádžů". Přitom dojíždění sem třeba až z Dvora Králové je celodenní záležitost. Naoko pracující sympatický bachratý šéf Pavel, který přes břicho má problémem si zavázat tkaničky, se tu čile pohybuje s motyčkou , hbitě organizující příkazy šéfové muzea. Jeho mladší zástupce jindy zase neustále něco řeší mobilem nebo sedí coby šéf u notebooku ve svačinárně. Mezi oblíbené mladší pracovníky patří David, hyperaktivní trochu psychopat, kterému by se líbilo v armádě, bez přestání zásobující okolí historkami z bouřlivého života, že jeden skoro závidí jeho vitalitu. Půvabná droboučká Mária, bezpochyby zvyklá snášet vulgární narážky sexuálního typu od kolegů. Světský Míra, co si rád schovává oblíbené nářadí na zítra tak, že jsem se přes něj jednou málem přerazil při odkrývání plachet po sněhové nadílce. Jako jediný místní "necikán" v této partě Honza, glosující požadavky vedení komickými poznámkami, se schopností se "zdekovat" během pracovní doby.

Bez všech těch lidiček by ale archeologie nebyla tím dobrodružstvím objevování, které láká bez ohledu na finanční přínos. Že zároveň komplikuje rozvoj stávajících a budoucích sídel, je dialektickým rozoporem, který má různá řešení. Tady v Litomyšli to ještě bude na velkou debatu, navíc rozpočet z EU je již konečný. Jako obvykle se budou muset střetnout lobbysté a vše bude záležet na přísunu dalších peněz, jak naznačují novináři. Já osobně bych byl pro úpravu projektu tak, aby byly základy starého města, zachované z požáru roku 1635, zakomponovány do upraveného projektu. Určitě budu sledovat další vývoj a rád se po dokončení výstavby vrátím podívat na místa, kde jsem kdysi "hrabal".

Žádné komentáře:

Okomentovat