Na letošní Vánoční výlet jsem se docela těšil. No, docela. Naposledy jsem uskutečnil výlet s podivným koncem 23. prosince v roce 2021, po plánované trase Dunajsko-Labsko-Oderského průplavu. V následujícím roce vláda tento projekt definitivně opustila. Následující dva roky mě stihla v tom termínu angína, takže jsem pár dní proležel a dostával se z rýmy a kašle.
Ani letos nebyla má zdravotní situace lepší. Rýma mě schvátila v neděli 15. prosince a musel jsem s ní odpracovat poslední dvě směny v životě - noční 16. a 17. prosince. Poté jsem se trochu zotavil a na poslední chvíli jsem plánoval trasu výletu. Zvolil jsem netradiční výlet pěšky po železnici.
V pondělí 23. prosince 2024 jsem poprvé vyzkoušel čerstvě (od 15. prosince 2024) prodlouženou linku číslo 6 pardubické MHD spojem v 7:37 ze Zborovského (někdejšího "Koněváče") na zbrusu nový terminál Vápenka. Měl jsem z Internetu koupenou jízdenku Českých drah, tak jsem po letos na podzim otevřené lávce přes nádraží, dorazil přímo na kolej 7 třetího nástupiště, odkud mi jel v 7.57 R 894 Zlínský expres do Přelouče. Tam už čekal osobní vlak 813 Regionova jako přípoj do "Heřmaňáku". Spolu se mnou tam čekala spousta vran.
Ve Veselí u Přelouče vystoupil jediný spolucestující. Rozednívalo se do šeda. Při vjezdu do nádraží v Heřmanově Městci jsem už rovnou viděl, "kolik uhodilo" na této železnici. Místo kolejiště, kdysi obvykle zarovnaného vlaky s cementem, tu dnes stál jediný vlak skříňového typu, bůhví čím naložený. Ostatní koleje prázdné. Vystoupil jsem tu kolem půl deváté sám.
Někdejší trať 1h (a později v jiných označeních) Borohrádek - Heřmanův Městec je dnes v úseku Chrudim, město - Heřmanův Městec bez provozu. Existuje několik záběrů z poslední jízdy vlaků 11. prosince 2010.
Prohlédl jsem si zbrusu nové autobusové nádraží, sousedící přímo s tím železničním, a za zcela zatažené oblohy jsem se vydal rozmrzajícím terénem.
V oblouku trati za nádražím míjím jeden (ve směru od Chrudimi) "živý" semafor, tedy návěstí před vjezdem do Heřmanoměsteckého nádraží. Ten poslední vyčuhuje asi o kilometr dále z křoví. Ocelově šedá obloha nevěstí žádnou změnu. Opatrně rázuji po kluzkých pražcích a sleduji okolní krajinu. V ní se objevuje nečekaně červená barva. Postupně se proměňuje v červenobílý sloupek původem geodetický. Něco se tu děje.
Tuhle trať čeká zvláštní osud. Státní dráhy se jí snaží zbavit, ale Ministerstvo obrany to rozhodnutí blokuje. Sdružení okolních obcí, spolu s chrudimskou radnicí, uvažují o výstavbě cyklostezky v její trase. Není to zrovna ideální směr. Čert ví, jak to dopadne.
Kluzké pražce začínají pokrývat husté traviny. Chůzi to trochu zpomaluje. Za obloukem přicházím na zastávku Klešice.
V nedávných letech opravený přístřešek rychle chátrá s pomocí místní omladiny. Kilometrovník ukazuje km 3,2. Za železničním přejezdem se trať začíná zvedat do pahorku. S ním se ovšem zvedá též vegetace na trati.
Ta se stává neprůchodnou. Další postup je obtížný. Vyhnout se křovinám znamená zabořit se do pole. Je na nule, ale půda není promrzlá.
Myšlenky na svezení výletním vlakem zcela jasně maže pohled na železniční přejezd mezi Jezbořicemi a Rozhovicemi. Jak se trať vyšplhala na temeno hřebínku, vynořují se na jižním obzoru "pocukrované" Železné hory.
Trať začíná klesat do Rozhovic. Návěst před železničním přejezdem je "mrtvá", stejně jako světla na přejezdu. Blízká zastávka má obdobný osud, jako ta Klešická.
Rovinka obcí je zase dobře schůdná. Za pahorkem klesá trať do údolí potoka Bylanky. Na severozápadním okraji obce Bylany se stáčí do centra mezi zástavbou. Asi pro cestující tu někdo ozdobil stromeček, připomínku blížících se Vánočních svátků. Jenže tím cestujícím jsem jenom já... I zde je návěst před přejezdem hlavní silnice č. I/17 "mrtvá". Za přejezdem vystupuje skličující pohled na nádraží.
V místní vyhlášené masně kupuji špekáčky. Po osmi kilometrech výletu už je čas na oběd. V táhlém oblouku železnice stoupá na obzor kostel sv. Marka v Markovicích.
Mezi ním a Markovickým rybníkem se vine trať ve stoupání ke Chrudimi. Dobré místo na oběd, ne?
Jako naschvál se teprve teď ze šedí oblohy prokousává sluneční svit. Zbývá posledních pár kilometrů dnešní cesty. Na návrší u Chrudimi opět železnice nepříjemně zarůstá. To už stoupá na železniční nadjezd s tratí 238. Vlak do Pardubic právě projíždí krajinou k Medlešicím. Z viaduktu je ta křižovatka pěkně vidět.
Tady končím dnešní výlet po nepoužívané lokálce a přesunuji se podél "pardubické" trati do Medlešické pivovarské hospody na skvělé pivo po pozdním obědě.
Dnes už se lze bohužel provézt po dnešní výletní železnici jen ve videu z Internetu.
Žádné komentáře:
Okomentovat