Běh v jarním normálu...

Už se skoro zdálo, že globální oteplování dostoupilo svého prahu: poušť rozvinuje své duny u Semína, neustálý silný vítr rozfoukává rekultivovaný golfový terén, na kterém jsem ještě minulý týden pobíhal, a pardubický vodojem v nemocnici zůstává prázdný...
Nic takového se neodehrává, to je jen reminiscence na sobotní závod 31. března 2012 na tzv. Kočičím hrádku. Tedy exaktně v lese Podhůra u Slatiňan. Pardubická Lokomotiva tu uspořádala 2. kolo Východočeského žebříčku v orientačním běhu. Po bombastickém nástupu jara v uplynulém týdnu se počasí vrátilo do normálu - ochladilo se a zaškaredilo, sotva 10 °C. Vyhlídka na pěkný výlet se mi rozplynula a ze závodu jsem si udělal duatlon. Protože jsem vybíhal do lesa v 11:22, nabalil jsem se do zimy a vyrazil na horském kole po půl jedenácté přes Chrudim k výletní restauraci Monaco, kde bylo shromaždiště. Po větru to frčelo parádně, akorát jsem stihl start ve druhém koridoru a mazal do lesa. Tam se mi na mé trati kategorie H45C už tolik nedařilo. Téměř polovinu z pětadvaceti kontrol jsem lehce dohledával a se dvěma jsem měl opravdu potíž (jak se dá prohlédnout na animaci). A nebyl jsem asi sám, protože jsem přesto skončil někde v polovině závodního pole.
Nepršelo zrovna, ale po doběhu jsem se rychle oblékl a mazal domů. Proti silnému větru to bylo značné úsilí a docela mi ten sport pro dnešek stačil. I tu oblíbenou Medlešickou pivovarskou hospůdku jsem míjel ještě před otvírací dobou a navíc pěkně naštvaný, protože jsem přišel na shromaždišti o cyklocomputer, který jsem nestihl z řídítek uklidit.