Sakra úzká železnička aneb skvělá parta Mladějovských atrakcí

O tomto výletu jsem uvažoval již drahně let. Nedokážu určit, proč na něj dosud nedošlo. Měl to být původně cyklovýlet, ale vzhledem k aktuálnímu deštivému počasí a jen polovině volných víkendů kvůli zaměstnání se uskutečnil nakonec autem...

...v sobotu 5. srpna 2023. Výlet jsem raději připravoval s předstihem - kapacita vláčku nemusí být neomezená - jízdenku jsem zakoupil na Internetu za 360 Kč/os. Počasí nevěstilo nic dobrého a bylo tedy nutné se autem dostat do Průmyslového muzea Mladějov před devátou hodinou. Vůně uhelného kouře a neopakovatelný zvuk parního stroje se linuly podmračenou krajinou. 

Krauss Linec v.č. 1518 z r. 1929

Úzkorozchodná dráha 600 mm byla vybudována historicky po dopravě koňskými povozy a později lanovkou, v letech 1919 - 1920. Spojovala důlní díla dobývající lupek se zpracovatelským závodem v Mladějově. Osobní doprava zde nikdy neexistovala, ale po uzavření dolů v roce 1991 se časem našla parta nadšenců, kteří zhotovili dnešní otevřené osobní vagónky. V roce 1998 tak mohla začít provoz pro veřejnost Muzejní železnice na části trati. Dnes je zprovozněna celá zhruba jedenáctikilometrová trať z Mladějova na práh dolů pod Hřebčí. Doly ani továrna nejsou přístupné, ale i v nich se používala tato železnice. Jízda do Hřebče znamená nastoupat asi 80 výškových metrů. 

Krauss na Vekslu

Prudké stoupání až 32 ‰ v úvodní smyčce obvykle vyžaduje nasazení parní lokomotivy, která pak jezdí do zastávky Nová Ves s výhybnou, zatímco horní, méně stabilní úsek trati, obsluhují dieselové lokomotivy. 

Železnice s tak malým rozchodem dokáže kopírovat terén v úžasných kličkách a za pěkného počasí je nezapomenutelným zážitkem po ní stoupat úbočím Hřebečského hřebene s vrcholem Hřebcov +635 m n.m. a nikdo netuší, že nad tratí kdesi ve hvozdu stojí téměř tématická rozhledna Strážný vrch a přímo nad doly "obrácená" rozhledna Nad doly. Pomýšlím na parádní celodenní turistický výlet z Mladějova nebo Hřebče, využít vláčku a vrátit se do výchozího místa po Hřebečských důlních stezkách. 

Stoupání k Nové Vsi. 

Výklad průvodce je tu velmi ceněný. Výměna lokomotiv na zastávce u dolu Hugo nabízí první setkání s důlní činností. Zde šlo o těžbu méně kvalitního křídového uhlí, které zpočátku postačovalo k provozu prvních parních strojů. 

Rozsáhlejší seznámení s důlní činností se naskýtá na konečné pod Hřebčí, kde se stala "měsíční krajina", coby někdejší odpad, dnešním potenciálním zdrojem suroviny. 

Výhled z hlušiny. 

Průvodce poskytuje informace o zdejší těžbě lupku. Prohlížíme si areál dolů, ještě do "Sametové revoluce" provozovaných. Nejsou uhelné. Na to, že se vytěžený lupek vozil na zpracování do Mladějova, nachází se tu v porostu podezřelé množství ruin. Lupek se tu totiž předzpracovával do formy peciček, zbytek tvoří tu měsíční krajinu. Koleje tu však nekončí, pokračují do útrob masívu nad námi. 

Konec trati pod Hřebčí. 

Přes mříže jsme mohli nakouknout do vstupní části dolu, nicméně o rozsáhlém systému důlního díla nám průvodce nepodal bližší informaci.  Tvrzení, že některá štola možná vede až do Moravské Třebové, patří spíše do oblasti bájí. Z některých dat na Internetu lze vyčíst, že důl Emil, aneb Jihlavská štola, má svůj systém spíše pod západním úbočím hřebene, tedy někde pod Hřebčí až Koclířovem. Našel jsem také unikátní kopii snímku s důlní lokomotivou (DH70D ?) na prahu štoly.

Dobrovolníci tu vytvářejí unikátní areál, představující industriální památku pod širým nebem a do budoucna snad i pod úzkou štolou. Bylo by pěkné, a hlavně poučné, kdyby se podařilo nějakou štolu zprovoznit a osadit originálními těžebními technologiemi. Dnes jsou údajně doly zatopeny a mnohde zavaleny, snad jen jedna z nejnovějších by mohla posloužit. Je smutné, že podzemí, při těžbě obsazené lidmi - horníky, se musí po ukončení těžby sanovat a uzavřít pro eventuální návštěvníky. 

Počasí nevěstí nic dobrého. Začíná poprchávat. Přichází čas odjezdu vláčku. V otevřených vagónech by slejvák nebyl zrovna dobrou eventualitou, přišel naštěstí až na konci cesty před nádražím. Oběd v restauraci muzea přišel vhod. Přestalo pršet a zlákalo mě ještě svezení v Erendě. 

Praga RND.

Pak už jsem musel řídit sám...