Železnice v posledních desetiletích prodělává krizi. Tak, jak v předminulém století předváděla neskutečný rozmach. Díky rychlostní železnici dnes může nastartovat oživení, jak představují Číňané
Železné koleje se rychle šířily z Británie nejen po Evropě, ale i v zámoří. Spojené státy prožívaly snad největší expanzi, když různé surovinové horečky vyžadovaly rychlou přepravu komodit. Mezi takové patřila i Northwestern Pacific Railroad (NWP). Povstala ze sloučení desítek lokálních, mnohdy úzkokolejných, dřevařských železnic, které vznikaly v regionu dnešní severozápadní Kalifornie na konci 19. století. Formálně byla založena v roce 1907 jako společný podnik dvou hlavních železničních gigantů: Southern Pacific Railroad (SP) a Atchison, Topeka and Santa Fe Railway (AT&SF).
Největším počinem této společnosti bylo v roce 1914 dokončení cca 430 kilometrů vnitrozemské páteřní trati ze Sausalito na břehu Richardson Bay v oblasti San Francisca na severozápad skrz hornatou krajinu s redwoodovými lesy do Eureky.
V úterý 20. května 2025 jsem sledoval po očku tu železnici z magistrály US101 brzy po opuštění oblasti San Francisca. Na rozdíl od Evropy, v Americe obvykle obě komunikace sledují reliéf krajiny a jejich linie se v ní prolíná. To zároveň škodí jejich vývoji, zejména železnici, protože byznys se přesunuje na tu optimální stranu dopravy, která se ukáže jako rychlejší a levnější. A s nástupem asfaltu a motorizace každého Američana spolu s kamionovou dopravou to jasně vyhrává silnice.
Na asi 150 kilometrech do Ukiah vidím vlaky jen sporadicky, a to ještě jen na počátku trasy. NWP už dávno nefunguje v celém svém průběhu.
Někdy v roce 2017 začíná ožívat projekt SMART (Sonoma–Marin Area Rail Transit) obnovou traťového svršku a výstavbou či modernizací zastávek na části trasy. Jezdí tu moderní soupravy, podobné těm evropským
 |
| Soupravy systému SMART. |
Nádraží Cloverdale je poslední stanicí na obnovené dráze severním směrem k Eurece.
Do Okiah je to ještě přes 40 kilometrů. Po ubytování a večeři ve městě se za soumraku vydávám prohlédnout zdejší stav Southern Pacific Railroad. Blížím se ulicí Brush Creek k železničnímu přejezdu, označenému nezvyklou značkou proti našim zvyklostem. Jinak přejezd vypadá podobně, jen má demontované závory. Trať je ale přerušená, kolejnice uříznuty.
Tady už fakt nic nemůže jet. Železnice tu prochází městem, je od okolí částečně oddělena plůtkem. Jdu po souběžné cestě k dalšímu přejezdu. Tady jsou opět závory demontované, ale mechanika a elektrika zůstala zachovaná. Kolej není přerušená, ale je zaasfaltovaná. Pokračuji po zbrusu nové stezce podél trati.
Nebylo by na ní nic zvláštního, kdyby nebyla součástí dalšího rozsáhlého projektu, naznačeného informační cedulí. Ta oznamuje, že místní zastupitelstvo uvedlo v život část Severozápadní železniční stezky - Northwestern Rail Trail - na území města. Je to ambiciózní plán zpřístupnit celou délku železnice turistům: pěším, cyklistům i jezdcům na koních.
Tady je nutné se zmínit o financování takových projektů. U nás, respektive v Evropské unii, jsme zvyklí vyhradit finanční částky ze společného evropského rozpočtu, rozpočítat je pro každou členskou zemi. Ta doma pak zveřejní výzvu a snaží se shromáždit dostatek subjektů s vlastními rozpočty tak, aby se vyhrazené finance vyčerpaly. Každé "čapí hnízdo" pak musí v určeném čase projekt realizovat a předložit vyúčtování maximálně ve výši přidělené sumy. Zdánlivě jednoduchý proces, kdyby ovšem vše jednoduše klaplo a peníze byly včas utraceny bez překročené sumy.
Američané mají zcela jiný přístup k veřejným projektům, než evropští uniisté. Stát maximálně prohlásí, které aktivity jsou žádané a z jeho pohledu smysluplné. Pak může na financování přispět. Je na občanské společnosti, jak se dohodne a pokryje většinu rozpočtu. A tak to je i v projektu Severozápadní stezky, taktéž nazývané The Great Redwood Trail. Železniční společnost proklamuje, že nesjízdný úsek železnice podél Úhoří řeky nedokáže opravit, ale za příznivých okolností dokáže přebudovat na cyklostezku. Radnice, jako ta v Ukiah, realizuje ve svém městě stezku na své náklady za podmínky, že projekt s ní bude každopádně počítat. V úseku, který železniční společnost provozuje, je nutné vybudovat paralelní stezku novou. Pozemky lze vyměnit s jejich majiteli za jiné nebo za odečtení z daní. Myslivci jsou ochotní vyměnit pozemky se spolky na ochranu mokřadů. Atd. atp.
Na "cyklostezce" překonávám potok Orr Creek, překonává ho také železnice - ale dřevěným mostem již dosti chatrným.
Další přejezd přes ulici Clara Avenue opět postrádá koleje, trať je zcela přerušena. Ale přibývá tu druhá kolej, což značí, že by tu měla být výhybka. Popojdu kus dál, a opravdu
troska výhybkového mechanismu nese dokonce patinu výrobce. Blížím se dalšímu přejezdu v ulici East Perkins Street, za ním už je vidět staniční budovu.
Budova je zrekonstruovaná, ale mimo provoz. Jsou v ní pronajaté prostory. Nese ale pamětní desku s historickým textem:
North Western Pacific Railroad Depot
Ukiah se dostal na mapu díky dvěma věcem: že je sídlem okresu a že je dopravním uzlem.
Příjezd železnice v roce 1889 změnil brutální dvou až čtyřdenní cestu s nákladem na cestu trvající několik hodin ze Sanfranciské zátoky. V železniční oblasti byly sklady, kůlny na ovoce, ohrady pro dobytek, hoblovací mlýny a skladovací nádrže na víno. Místní ženy nepraly prádlo ve dnech, kdy se hnal dobytek, protože se hustě prášilo. Jak zemědělské zboží proudilo na jih, turisté, obchodníci a přesídlenci proudili na sever. Vznikly nové obytné čtvrti, hotely a podniky a zdejší populace se zdesetinásobila.
Tato stanice v běhu času je třetí na tomto místě.
Tato elegantní budova z roku 1929, postavená společností NW Pacific RR, byla navržena tak, aby nalákala cestující od automobilů zpět k vlakům. Poslední pravidelná osobní doprava však byla ukončena v roce 1942 a Ukiah zůstal pouze s nákladní dopravou.
K tomu lze jen dodat, že poslední vlak tu projel v únoru 1998. A také to, že je to svým způsobem zvětšený předobraz naší domácí miniaturní železničky Borohrádek - Heřmanův Městec, kterou jsem navštívil v roce 2024 a 2025.
Pohledem od stanice na jih se můžeme na závěr podívat do směru, odkud mohou někdy zdejší občané očekávat příjezd linky SMART ze San Francisca, pokud se domluví a bude jim stát za to pohodlně se dostat do metropole bez popojíždění v zácpách a s možností dát si ve vlaku snídani nebo přečíst Facebook...
Budoucím turistům, kteří možná pojedou na kole po The Great Redwood Trail, popřejeme úžasné zážitky na trati, která je známá jako jedna z technicky nejnáročnějších a nejkrásnějších tratí v USA.
Žádné komentáře:
Okomentovat