Vystupuji do plechové gondoly vrtulníku Mi-4 s klasickým hvězdicovým motorem. Uléhám na břicho do prosklené gondoly pod trupem, odkud je demontován kulomet. Za příšerného rachotu se stroj zvedá prudce do vzduchu a krajina pode mnou se začíná rychle zmenšovat. Dnes jako bych otáčel kolečkem myši na mapě republiky na Internetu. Sleduji ty postavičky dole pode mnou na dvorečcích u domků. Stařenka krmí husy, děda přehazuje seno na louce, děcka jdou na zastávku čekat na autobus do školy. Pohádkové postavičky. Zblízka míjím vršky stromů Považského Inovce a vidím kouř z paseky s odvezenými kmeny. Skoro se leknu, když se začne rychle přibližovat louka pode mnou, až s jemným žduchnutím vidím každé stéblo. Přistáli jsme.
Povaluji se na trávě rozsáhlé louky, z horizontu vykukuje střecha kostela vesničky Bojná. Pod hlavou elektrikářský batoh s nářadím, slunce pálí a já si nemůžu sundat mundůr. Kruci kdy už to všechno skončí. Takhle skočit si na písák do příjemné vodičky. To musím ale napřed do "civilu". Už musím vstávat, blíží se 4552, budu muset udělat "meziletovku"...
Na "vojně" jsem sloužil u letectva. Jsem vděčen své "alma mater", že mne tak "vychovala". Pro mladší ročníky to přiblížím: v armádě bych byl elektromechanikem MIGu 21 nebo asi třech Milových vrtulníků díky výcviku během studia na vysoké škole.
Tato okrajová zmínka má pouze zdůvodnit, proč zájem o vrtulníky u mne přetrvává i do důchodového věku a rád překousnu to věčné vrčení ve vzduchu kolem mého bydliště, takto vyvolané právě probíhajícím výcvikem pilotů. Nicméně jsem dosud nenavštívil žádnou z "Helicopter show", které se možná konaly třeba na Královéhradeckém letišti. Využil jsem tak příležitosti, že přijela návštěva s cílem navštívit
AVIATICKOU POUŤ PARDUBICE 2023 za jako na objednávku letního počasí v neděli 28. května 2023.
Už při příchodu k letišti od Jesničánek bylo slyšet hučení motorů vrtulníků, které tu společnost Heli Czech připravila pro svezení, spíše tedy proletění veřejnosti. Nad hustým porostem u sídliště Dukla se vynořil stroj MD500 firmy MD Helicopters
a prudce se vznesl do výšky. Tak jsem si pomyslel, jestli by nebylo lepší dát pětikilo za to asi pětiminutové svezení místo vstupného na Pouť. Těžké rozhodnutí...
Program pouti zahrnuje prakticky celý den. Již od deváté hodiny lze obdivovat stroje, rozmístěné na travnatých i betonových plochách kolem pojížděcí rampy, jako třeba repliku letounu prvního našeho aviatika Jana Kašpara, který právě odtud provedl 13. května 1911 první dálkový let do Chuchle
Vstupenku z Internetu ani nikdo nekontroluje a tak kráčíme brzy po rozpálené betonové ploše. Záplava stánků, vojáci v dobových uniformách, vojenská vozidla z druhé světové války, americké bouráky z šedesátých let i současné motorky. To všechno vytváří nezapomenutelnou atmosféru letecké pouti.
Blíží se poledne, čas zahájení hlavní části přehlídky. Nízko na nebi se vznáší v nevelké rychlosti formace současných armádních letounů, kterou jen tak někde neuvidíš
a pak už nabitý program, kterému parádní počasí přeje a při nějakých pětadvaceti stupních přichází žízeň. Zahnat ji není tady zrovna nic levného. Nestačím vyměňovat v rukách dalekohled za foťák a přitom si dávat pozor na Slunce.
Vrtulník není tady sice hlavním "manekýnem", ale ukazuje se ve všech podobách a situacích. Záchranáři předvádějí zásah na zemi a vysoké mistrovství pilota při manévru, kdy záchranáři visí ve stálé výšce a vrtulník k nim klesá
Psí kusy předvádí armádní vrtulník MI-24,
a nabitý program svižně pokračuje. Nechybí tu ani současná skoro legenda Martin Šonka za kniplem dvou různých strojů
Armádní letectvo se nenechá zahanbit a provede odvážné manévry se švédským bojovým strojem JAS 39 - Grippen, který bude za pár let nahrazen americkým F35
ale ani vrtulníky se nenechávají zahanbit. Čarodějnictví provádí tým Red Bull s vrtulníkem Bo 105
Byl to nádherný den, nebýt těch příšerných cen piva a jiných pochutin, které jsou zřejmě nutnou daní za to, aby stánkař byl vůbec ochoten dorazit na takovou počasím nejistou akci.
Jsou tomu hromada roků od té doby, kdy jsem se vrátil do "civilu". Ježdění autem, ve 2D prostoru, mi připadalo fádní, ale stále více jsem myslel na tu pidikrajinu s těmi husami na dvorku, na ten pozvolný let, kdy je na co koukat. Letěl jsem také velkým komerčním letadlem, které ovšem zvedne čumák do nebes, aniž by cestující mohli cokoli na zemi zaznamenat, a často jediné, co je poté vidět, je bílé moře mraků pod křídly, osvětlené sluncem. Taky někdy záblesky sibiřských bažin, se sotva znatelnou linkou transsibiřské magistrály, při dlouhém letu do Šanghaje...
Musím někdy navštívit CIAF, říkal jsem si každé jaro, kdy jsem mohl sledovat v televizi tu skvělou leteckou přehlídku. Ale nějak bylo více lákavějších akcí v přírodě, než se vydat někam na betonovou "pláž". Odhodlal jsem se k tomu až 1. června 2019, kdy jsem poprvé navštívil pardubickou Aviatickou pouť. Tehdy už odzvonilo slavné Red Bull Air Race. Byl to podobně skvělý den, ve větším hicu. Tehdy jsem se zařekl, že půjdu znovu až bude něco fakt zajímavého. Třeba slavný Consolidated B-24 Liberator, Boeing B-52 nebo Kamov Ka-52.
Žádné komentáře:
Okomentovat