Oblíbené příspěvky

středa 15. února 2017

Z Prahy podél Labe domů


Mnozí se se mnou přou, že z Prahy nelze odjet na kole podél Labe do Pardubic.V červnu 2014 jsem měl v Nymburce pracovní pohovor. To město jsem prakticky neznal, vzal jsem s sebou kolo. Domů jsem odjel podél řeky a moc se mi to líbilo. Od doby někdy před pětadvaceti lety, kdy jsem poprvé sedl na "horala", mě řeky nijak zvlášť nelákaly. Ovšem po nedávném otevření cyklostezky z Hradce Králové do Kuksu jsem změnil názor. Musím to zkusit, podél lužní řeky jedete přece po rovině, můžete dojet dál. Do Prahy je to po železnici sto kilometrů, tak pak podle řeky to bude jen o kousek delší... 

Do Prahy se z Pardubic rychlíkem jezdí krásně. Libeňské nádraží je obvykle druhou rychlíkovou stanicí. A tak jsem tam, s kolegou z práce, stanul po ránu v úterý 13. září 2016. Rýsoval se další nádherný letní den. Rýsovaly se ale také potíže jak vykličkovat z Prahy.

V červenci 2015 jsem ze stejného nádraží měl naplánovaný výlet do Pardubic jihovýchodní cestou. Porovnal jsem si tehdy mapu v PDAčku s tou na Seznamu a starou padesátkou KČT a vypsal itinerář. Nebyl mě nic platný! Praha je chaos...

Vyhledávač tras po cyklostezkách nic zajímavého nenašel, proto jsem si stanovil na Prahu dostatečnou časovou rezervu. Vyrazili jsme Freyovou třídou k Vysočanskému nádraží šílenou ranní špičkou. Autobusy, semafory, chodník, silnice, hlava nehlava a za chvíli jsme podjížděli Vysočanský železniční viadukt. Za ním ulicí Ke Klíčovu a ejhle, odbočuje stezka prudce do kopce Klíčovským parkem.  Nabízí se pokračování ulicí bez provozu Nad Klíčovem. Tam to vypadá jako konec všech cest, kontejnerové buňky, odložený bordel, náletové dřeviny. A najednou dálnice, jak přes ni? Rozhlédnu se - a vida! Chodník podél ní, a na horizontu nadjezd. Spása. Skoro cítím Labe!
Mladoboleslavskou výpadovkou Kbely. Vypadli jsme z "malé" Prahy raz dva. Vzduch se začíná tetelit vedrem, když míjíme Vojenské letecké muzeum. Jednou bych ho rád navštívil. Dnes tedy ne. Pádíme dál za usilovného sledování čísel cyklotras. Zámek Ctěnice, pěkné, natřeno, fasády, paráda. Pod zámkem hrušně. Mňam, kámoš nechce počkat. Přezletice, zastávka  v Podolance. Parádní brána do statku, tohle jestli dá někdo dokupy, bude parádní náves. Slunce stoupá, kola frčí, vzduch voní sklizní, čas pracuje pro nás! To je relax.
Cvrčovice, Popovice, tady někde končí "velká" Praha, někde před námi se v pahorcích skrývá Labe. Musí to být kousek. V ostrém slunci nevidím nic na displeji chytré Nokie, intuitivně po chvíli Brandýs. Jsme tady, kámo! Ale kde je to zatracené Labíčko? Zcela neintuitivně na kraji Brandýsa nás svádí ulice na Martinov. To tedy ne, slunce v zádech nikoliv! Ale co to je kousek pod námi? Políčko lemované stromy naproti a něco se tam leskne! První cestička, šup tam...

Labská magistrála mezi Kostelcem a Brandýsem.
Kdysi jsem tudy projížděl služebně autem, ale na kole to je jiná paráda! Nedovedl jsem si tu zdejší krajinu od hlavního města představit, ale tohle antré, na to nezapomenu. Luxusní asfaltová cyklostezka Labská, č. 2, užívám si vyhlídky a klidného šlapání. Jsme na levém břehu řeky a pojedeme proti proudu.
Zastávka ve městě. Jak se pozná, jestli v Brandýse, nebo Staré Boleslavi? Na levém břehu Brandýs, na pravém Boleslav. Možná si to budu pamatovat. Pivíčko si po ránu obvykle nedávám, ale kámoš jinak nedá. Srovnal se tak pražský časový náskok.
Těžké rozhodnutí: pokračovat po levém, nebo pravém břehu? Zůstáváme na levém, frčíme dál. Asfaltka stezky končí kousek za městem, Lázně Toušeň. Svačina vedle parčíku mezi řekou a hlavní ulicí. Na ulici výheň, u řeky pohoda. Ta hladina snad ochlazuje! Příjemně. Šlapeme dál.
Na protějším (pravém) břehu vidím nějakou pěkně vyfiknutou továrnu.

Areál vodárny Káraný. 
Až doma zjišťuji, že jde o legendární pražský vodojem Káraný, nejstarší úpravnu vody pro hlavní město. Míjíme písák Mezi Mosty. Mám tisíc chutí tady zastavit a dát si koupel. Ale vyšel bych z tempa. Řeka chladí příjemně, není nutné využít každou kaluž. Rychle ubíhá cesta po nábřeží Čelákovic a znovu po prašné cestě terénem. Už se zdvíhá na obzoru Přerovská hůra,

Svědecká hora - Přerovská hůra.
hradiště téměř mystické, se skanzenem v těsné blízkosti. Taky se sem chystám, ale dnes ne. Domů ještě daleko a čas kvačí.

Po "skobě", kterou tvoří cyklotrasa přes Přerov, se vracíme ke břehu a pokračujeme kolem Litolského mostu, spojujícího tento břeh s Lysou, dále přes Hradištko a Písty do Nymburka.
Je po poledni, čas oběda, venku teplíčko, tak nejlépe strávit na zahrádce restaurace Na Žofíně, hned u lávky přes řeku.
Venku připaluje, domů ještě pěkný kus, je třeba pokračovat do Poděbrad.

Poděbradský hrad nad opraveným mostem.
Po asfaltu to frčí. Zvažuji čas a v Poděbradech měním původní plán. Přejíždíme na pravý břeh řeky. Míjíme soutok s Cidlinou a k mostu v Libici přijíždíme po zarostlé červené turistické značce. Nadávám na turisty, že tu není ani vyšlapaná pěšinka. Bodejť by byla, když opodál je lákavý pomník vyvraždění Slavníkovců s cyklostezkou Labská.
Trochu se vzdalujeme od řeky, podjíždíme dálniční most a už po cyklostezce uháníme skrz Velký Osek, Veltruby a Hradištko na kraj Kolína. Proplést se uličkami čtvrti Zálabí a šlapeme zánovní cyklostezkou do Třech Dvorů. Tady se opět přimykáme po modré k Labi a pokračujeme po Labské cyklotrase polními cestami. Míjíme hromady písku, rozšiřuje se tu písník, což vyvolává nutný archeologický průzkum.

Záchranný archeologický průzkum u nového písníku. 
Zastavujeme a kolega se dává do řeči se svým kolegou archeologem. Zažil jsem tu piplavou práci v zemi a nezávidím tomu zdejšímu práci v šílené výhni písku. 

Žízeň se zvyšuje a zásoba v bidonu dochází. Po Labské trase projíždíme dále Veletovem a později po hlavní silnici přijíždíme do Lžovic. Musíme dotankovat. Občerstvení nalézáme v hostinci Na Cábě. Zásoby došly, nutno načerpat síly, dalo by se říci večeře.
Ovšem stíny se zvolna prodlužují, blíží se 17. hodina. Nutno pokračovat, před námi hned Týnec nad Labem. Moje oblíbená otáčka při výletech na kole z Pardubic. Sledujeme stále Labskou cyklotrasu přes Týnec po loukách do Labské Chrčice, dál po silnici Selmice, Kladruby. Koníci už jsou z výběhů doma.

Kolega volí k návratu vlak a odpojuje se tu. Má to přes řeku nedaleko do Řečan nad Labem. Otázka zdali něco zrovna pojede, není to rychlíková stanice.

Já už to dojedu, loučíme se, a šlapu oblíbenou, tolikrát projetou trasou, přes Semín, Břehy. Slunce už se sklání k obzoru, sil není nazbyt. Rád bych se svezl ještě kolem písáků, eventuálně se trochu osvěžil ve vodě, ale volím pokračovat po hlavní silnici přes Živanice. Tady už po cyklostezce do Lázní Bohdaneč. Stmívá se a domů už projíždím Pardubice za tmy.

Pěkných 150 kilometrů. A pak že se nedá jet z Prahy podle Labe!
Stejně si to ale jednou zopakuji. Neznám ještě úsek na pravém břehu ze Staré Boleslavi do Kostomlat, a taky chci vrátit se k plánu z Poděbrad do Kolína po levém břehu, tam už jsem hodně dlouho nejel. Bude to chtít lépe hospodařit s časem. 

Žádné komentáře:

Okomentovat