Na sklonku léta, na konci prázdnin, se těším na Lubošovu tradiční akci - cyklistický výšlap na Kralický Sněžník. Možná jsem tu kdysi o té akci psal, ještě na předchozím zrušeném blogu. Mám tu horu v oblibě, zejména pro její, dnes už nefungující, určitou odlehlost a donedávna i divokost. Naposledy jsem tudy procházel předloni (viz článek Na Česko-Moravsko-Kladském trojmezí).
Bohužel jsem se, víceméně z finančních důvodů, nezúčastnil několika nedávných ročníků. Letos mi to konečně vyšlo. Ovšem akce samotná se málem nepovedla. Pro Lubošovo zranění totiž nebylo jisté, zdali vůbec ji připraví.
Naložil jsem kolo do auta a vyrazil odpoledne za nádherného horkého letního čtvrtku 25. srpna 2016 do Bartošovic na Lubošovu chalupu. Nechtělo se mi čekat pasivně do večera, než všichni dorazí a zároveň mě velice lákala návštěva kostela v Neratově, o němž jsem slyšel hodně vyprávět. Vůbec ta krajina, tajemné údolí Divoké Orlice mezi Orlickými a Bystřickými horami, mě vždycky přitahovala, aniž bych si jí užil v celé kráse.
Navečer jsem proto ještě vyrazil na kole. První zastávku, právě v Neratově, jsem si opravdu užil. Konečně jsem na vlastní oči zhlédl ruinu kostela Nanebevzetí panny Marie. Považuji ji za nejslavnější církevní ruinu současného Česka. Její sanace, s možná dočasným zastřešením, je opravdu úchvatná. Vůbec se nedivím, že si tu Maruška Rottrová slíbila věrnost se svým nynějším manželem.
Při svých výletech na horalu si užívám české krajiny a oceňuji její mizející historické prvky, kterých ubývá, bohužel i vinou našich spoluobčanů. Zúčastnil jsem se proto i jednoho projektu Českého rozhlasu, který, bohužel, nedopadl z mého pohledu slavně. Zejména pro to, že interaktivní mapa nebyla naplněna.
Mám rád čistou a půvabnou krajinu, jakou naše republika dokáže nabídnout, a drobné sakrální prvky jsou její ozdobou. Miluji projíždku lesem, když se náhle objeví něco, co bych tu nečekal, a co splývá s krajinou a doplňuje ji o další dimenzi. Mám proto záporný vztah k některým obnovitelných zdrojům energie, jako fotovoltaické či větrné elektrárny.
Další zastávkou bylo Orlické Záhoří. Čas dát si jedno lahodné pivíčko. Bohužel na konci sezóny tu v týdnu není mnoho příležitostí.
Trochu se přichladilo. My z té Polabské nížiny snadno podceníme horský vzduch. S podvečerním stínem v tenké bundičce nic moc.
S posledním lokem piva mnou projel na okamžik divný pocit stísněnosti. Je to víc než deset let, kdy jsem tu zažíval stres být v pasti. Možná proto jsem do těchto končin nedokázal zavítat. České pohraničí zůstalo do poslední chvíle neproniknutelnou hradbou. Jakkoli spřátelené země Varšavského paktu se na hranicích chovaly téměř nepřátelsky. Polská hranice byla téměř odstrašujícím příkladem hlavně po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v roce 1981. Dostat se na druhou stranu státní hranice prostě nešlo. Ani Sametová revoluce to nedokázala zlomit. Teprve s příchodem tzv. Schengenských hranic se mi konečně ulevilo a tok řeky Orlice přestal být psychickou hradbou.
Bylo to opravdu jen krátké zamrazení po zádech, než jsem se vydal zpět k Bartošovicím. Ovšem po druhé straně hranice. Poláci dokázali natáhnout solidní asfaltku od Lázní Dušníků zatím až do Niemojowa, tedy prakticky do Bartošovic. Uháněl jsem tudy za soumraku, jednak abych se snad zahřál, a také abych stihl kamarády dorazivší na "základnu". Tou se stala zpočátku terasa hotelu Zemská brána, než jsme se přesunuli do naší pro pár následujících dnů vlastní základny.
Pěkných asi čtyřicet kilometrů.
Nastal Den D, pátek 26. srpna 2016. Doladit "stroje" a můžeme vyrazit.
Nechce se mi tu podrobně líčit trasu výletu z důvodů již v úvodu zmíněných. Nicméně povím, že z Bartošovic překonáme hřeben Bystřických hor do polského Mezilesí, vystoupáme polními a lesními cestami na chatu pod Sněžníkem, rozhlédneme se na vrcholku, dokud tu nestojí ta škaredá plánovaná rozhledna, po hranici sjedeme náročným sjezdem k bývalému pohraničnímu přechodu Bobošov - Dolní Lipka a pak se nějak dostaneme zpátky do Bartošovic. Na severní rozsoše Sněžníku, proti ski-centru Dolní Morava, vyrostla rozhledna na pohraničním hřebenu Klepáč s pěknou vyhlídkou.
Takový okruh může měřit 60 km s převýšením tak 3 kilometry. Zaslouží si dobrý relax. A já jsem si určitě zasloužil i nádherné spaní...
Odmítl jsem pohostinní chalupy a ustlal si "pod širákem" na konci cesty poblíž chalupy na kraji louky. Měl jsem naprosto fantastickou vyhlídku na noční nebe, kde jsem dokonce spatřil Mléčnou dráhu, pro dnešního Pardubáka něco naprosto nevídaného. Mohl jsem jen litovat, že jsem nevzal s sebou astronomický dalekohled, který jsem dostal jako dárek letos k narozeninám. Aspoň bych měl stativ a zkusil vyfotit tu nádhernou oblohu. A že je tu nádherná, vědí už dávno amatérští astronomové, působící právě v nedalekém Neratově...
Sobota, kdysi hlavní den akce, se nyní 27. srpna 2016, stala relaxačním dnem. Neznamená to celý den na pohovce, nýbrž pro správné bikery lehká vyjížďka do terénu. Tentokrát kouzelně naplánovaná s autobusovým výjezdem na Šerlich. No není to paráda, vystoupat bez námahy na téměř nejvyšší vrchol a pak se jen vozit..?
Vypadá to tak. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Třpytivé ráno dalšího nádherného letního dne se pozvolna mění na obyčejné slunné dopoledne. Po snídani jsme se totiž přesunuli na náměstíčko v Bartošovicích k autobusové zastávce. Očekávali jsme spoj po deváté hodině na Šerlich. Uběhlo asi dvacet minut s nervózním voláním na linku dispečera. Autobus skutečně přijel.
Ani jedno kolo by nešlo přidat. Zbyla malá naděje, že nás sveze další spoj. Ale neměli jsme šanci. Šerlich je v sobotním sluníčku zakletá stanice. Musíme se tedy vydat "po svých".
První zastávka na Orlické chatě s výtečnou polévkou. Přejezd k další chatě "Kašparka". Nádherné výhledy
se Sněžníkem jako na dlani nás vylákaly na polskou stranu.
Po žluté turistické cestě jsme se vydali na kopec, tyčící se přes údolí nad Bartošovicemi - Černiec, 891 m n.m. Bohužel vyhlídka tu je velmi omezená, zato neomezené povalování jako odměna po náročném stoupání s využitím širokých šotolinových cest, snad možných lyžařských tras pro zimní období.
Lehká komplikace se vyskytla při návratu - sjezdu z kopce do Niemojowa, přes hranici sousední obce Bartošovic. Černá turistická značka se ztrácela na loukách, proto jsme museli sjet intuitivně s navigací zdejšího kostelíka. Mělo to jednu výhodu: na kosených loukách se vyskytovalo kvantum velikých žampionů, pár se nám jich podařilo dovézt až na "základnu" a večer patřičně zkonzumovat. Příjemné zakončení letošního soustředění.
 |
| Údolí Divoké Orlice, kopec Čerňava v Polsku. |
Při svých výletech na horalu si užívám české krajiny a oceňuji její mizející historické prvky, kterých ubývá, bohužel i vinou našich spoluobčanů. Zúčastnil jsem se proto i jednoho projektu Českého rozhlasu, který, bohužel, nedopadl z mého pohledu slavně. Zejména pro to, že interaktivní mapa nebyla naplněna.
Mám rád čistou a půvabnou krajinu, jakou naše republika dokáže nabídnout, a drobné sakrální prvky jsou její ozdobou. Miluji projíždku lesem, když se náhle objeví něco, co bych tu nečekal, a co splývá s krajinou a doplňuje ji o další dimenzi. Mám proto záporný vztah k některým obnovitelných zdrojům energie, jako fotovoltaické či větrné elektrárny.
Další zastávkou bylo Orlické Záhoří. Čas dát si jedno lahodné pivíčko. Bohužel na konci sezóny tu v týdnu není mnoho příležitostí.
Trochu se přichladilo. My z té Polabské nížiny snadno podceníme horský vzduch. S podvečerním stínem v tenké bundičce nic moc.
S posledním lokem piva mnou projel na okamžik divný pocit stísněnosti. Je to víc než deset let, kdy jsem tu zažíval stres být v pasti. Možná proto jsem do těchto končin nedokázal zavítat. České pohraničí zůstalo do poslední chvíle neproniknutelnou hradbou. Jakkoli spřátelené země Varšavského paktu se na hranicích chovaly téměř nepřátelsky. Polská hranice byla téměř odstrašujícím příkladem hlavně po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v roce 1981. Dostat se na druhou stranu státní hranice prostě nešlo. Ani Sametová revoluce to nedokázala zlomit. Teprve s příchodem tzv. Schengenských hranic se mi konečně ulevilo a tok řeky Orlice přestal být psychickou hradbou.
Bylo to opravdu jen krátké zamrazení po zádech, než jsem se vydal zpět k Bartošovicím. Ovšem po druhé straně hranice. Poláci dokázali natáhnout solidní asfaltku od Lázní Dušníků zatím až do Niemojowa, tedy prakticky do Bartošovic. Uháněl jsem tudy za soumraku, jednak abych se snad zahřál, a také abych stihl kamarády dorazivší na "základnu". Tou se stala zpočátku terasa hotelu Zemská brána, než jsme se přesunuli do naší pro pár následujících dnů vlastní základny.
Pěkných asi čtyřicet kilometrů.
Nastal Den D, pátek 26. srpna 2016. Doladit "stroje" a můžeme vyrazit.
 |
| Kompletní letošní tým na Sněžník. |
Takový okruh může měřit 60 km s převýšením tak 3 kilometry. Zaslouží si dobrý relax. A já jsem si určitě zasloužil i nádherné spaní...
Odmítl jsem pohostinní chalupy a ustlal si "pod širákem" na konci cesty poblíž chalupy na kraji louky. Měl jsem naprosto fantastickou vyhlídku na noční nebe, kde jsem dokonce spatřil Mléčnou dráhu, pro dnešního Pardubáka něco naprosto nevídaného. Mohl jsem jen litovat, že jsem nevzal s sebou astronomický dalekohled, který jsem dostal jako dárek letos k narozeninám. Aspoň bych měl stativ a zkusil vyfotit tu nádhernou oblohu. A že je tu nádherná, vědí už dávno amatérští astronomové, působící právě v nedalekém Neratově...
Sobota, kdysi hlavní den akce, se nyní 27. srpna 2016, stala relaxačním dnem. Neznamená to celý den na pohovce, nýbrž pro správné bikery lehká vyjížďka do terénu. Tentokrát kouzelně naplánovaná s autobusovým výjezdem na Šerlich. No není to paráda, vystoupat bez námahy na téměř nejvyšší vrchol a pak se jen vozit..?
Vypadá to tak. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Třpytivé ráno dalšího nádherného letního dne se pozvolna mění na obyčejné slunné dopoledne. Po snídani jsme se totiž přesunuli na náměstíčko v Bartošovicích k autobusové zastávce. Očekávali jsme spoj po deváté hodině na Šerlich. Uběhlo asi dvacet minut s nervózním voláním na linku dispečera. Autobus skutečně přijel.
 |
| Tak sem už asi další kola nedáme... |
První zastávka na Orlické chatě s výtečnou polévkou. Přejezd k další chatě "Kašparka". Nádherné výhledy
 |
| Vyhlídka na masív Kralického Sněžníku od chaty "Kašparka". |
Po žluté turistické cestě jsme se vydali na kopec, tyčící se přes údolí nad Bartošovicemi - Černiec, 891 m n.m. Bohužel vyhlídka tu je velmi omezená, zato neomezené povalování jako odměna po náročném stoupání s využitím širokých šotolinových cest, snad možných lyžařských tras pro zimní období.
Lehká komplikace se vyskytla při návratu - sjezdu z kopce do Niemojowa, přes hranici sousední obce Bartošovic. Černá turistická značka se ztrácela na loukách, proto jsme museli sjet intuitivně s navigací zdejšího kostelíka. Mělo to jednu výhodu: na kosených loukách se vyskytovalo kvantum velikých žampionů, pár se nám jich podařilo dovézt až na "základnu" a večer patřičně zkonzumovat. Příjemné zakončení letošního soustředění.
Žádné komentáře:
Okomentovat