A přišly Vánoce. Opět na blátě. Bílá peřina byla spíš zbožným přáním, než skutečnou mou předpovědí. Natož tou meteorologickou. To když jsem si pořídil někdy v listopadu běžky a oprášil v počítači někdy často sledovaný odkaz .
Nebýt vycházek, tak si připadám jak v domácím vězení. Kdybych měl normální práci, na kterou jsem byl zvyklý, a taky moderního zaměstavatele, což se mi ještě nepoštěstilo, nemusel bych být doma na kontrolce a mohl pracovat z domu. Koneckonců kancelářskou práci bych mohl normálně vykonávat, přece je jedno, jestli mám klid doma nebo v kanceláři. Kdyby jsou chyby...
Zbylo mi několik lístků do bazénu, respektive pardubického Aquacentra. Tak jsem tam s chutí zavítal. Přece když můžu chodit, můžu i klidnou jízdou jet na kole a taky v klidu plavat. Nemusím se honit "co nejvíc bazénů za hodinu". Plavu dobře, ale ještě příjemnější byla návštěva sekce "Vellness", kterou dal provozovatel jako bonus v předvánočním čase.
Ježíšek mi přinesl nádherné reflexní oblečení na běhání. Moc by se mi hodilo na nynější můj téměř standardní okruh podél letiště do Jesenčan. No, zrovna když nemůžu běhat, to je ale paradox...
Využívám zánovní asfaltečku, která nahradila někdejší "polňačku". Má jedinou nevýhodu: není tam osvětlení a ani světlo města či obce tam nedosahuje. Ta nevýhoda generuje další problém.
Onehdá jsem běžel k Jesenčanům, při levém okraji vozovky. A proti mně si to šinul špuntík na odrážedle a nechystal se uhnout. Suše mě napomenul: "Pane, běžíte po špatné straně, tady se neběhá". To mě tedy hnul žlučí, už jsem mu chtěl něco odpovědět, ale...
Asfaltečku nalajnovali podélnou nepřerušovanou čarou, která evokuje zdání cyklostezky. Na obou koncích má značky >zákaz vjezdu s výjimkou dopravní obsluhy<. V polích ji spojuje "polňačka" se západním obchvatem Pardubic. U rohu oplocení stadionu a vedle připojení polňačky byly zasazeny kovové zábrany. Ty u stadionu byly prakticky ihned demontovány. Tak mě docela štvalo, když se tu občas objevilo auto. Beru těch pár zahrádkářů - nějak se musí dostat do své zahrádky. Jezdíme tu na "kolečkáčích", nechceme, aby se vyjely koleje.
Jenže už jsem tu zahlédl i autobus. Přivezl mladé fotbalisty na zápas. Luxusní dálkový autobus. Asi by se neprotáhl pod miniaturním podjezdem, který museli "silničáři" vykopat smyčkou, aby se vešel do sídliště.
Na dotaz mi Magistrát odpověděl, že jde o "účelovou komunikaci". Budiž. Na plotu stadionu je také mapa regionálního sdružení obcí, obsahující cyklotrasu, která tudy vede. Cyklotrasa ale není totéž co cyklostezka. V Pardubicích jsou starší cyklostezky, bez rekonstrukce vedené po širokých chodnících, rozděleny pruhem a vodorovné symboly vymezují, kde by měli chodit chodci, a kde cyklisté. Ovšem od tohoto systému se upouští, obojí uživatelé by se měli ohleduplně podělit o komunikaci. Taky to moc asi nebude fungovat.
Tady z Jesničánek do Jesenčan se tedy jedná o úzkou silnici, byť s omezeným provozem. Na kole jedu vpravo, běžím vlevo. Tak co mě ten spratek peskuje! Ale horší jsou chodci, nebo běžci, kteří se tu za tmy pohybují bez osvětlení, navíc v tmavém oblečení. Na kole s blikačkou je vidím na poslední chvíli, navíc v "mém" pruhu. Já na to mám nejen blikačku na boty a reflexní pásek, ale teď už dokonce i bundičku...
 |
| Ne, tak to u nás nevypadá. To je obrázek přesně před sedmi lety. |
Při odpolední vycházce jsem se tam vydal s bruslemi. Bohužel v poledne začal padat sníh a rybník byl pokrytý centimetrovou vrstvou. Ještě jsem si trochu zajezdil.
Počasí je jako na houpačce. Jako naschvál zrovna kolem nuly. Ve středu vyvrcholila obleva, sníh povolil, a už to na bruslení nevypadá. Ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat