Oblíbené příspěvky

pondělí 26. prosince 2016

Návrat do Litomyšle

Návštěva Kutné Hory (viz předchozí příspěvek) mě příjemně naladila, a tak jsem se těšil, že parádní letní počasí potrvá a když nebudu muset o víkendu do práce, podívám se do dalšího historického města. Litomyšl mě totiž lákala již řadu měsíců, neboť mě k ní pojí zvláštní vztah. Na pár týdnů jsem se totiž před čtyřmi lety tady stal archeologem. Pracoval jsem na přípravě rekonstrukce někdejší Piaristické koleje, dnes Regionálního muzea. Zážitky jsem tady také vylíčil v předchozích článcích (záložka ARCHEO).

Za horkého letního počasí jsem vyrazil opět na tandemu s Romčou v sobotu 30. července 2016 směr Vysoké Mýto. Zatímco Kutná Hora je vzdušnou čarou 37 kilometrů, do Litomyšle je to 42 kilometrů. Ani sem není snadné naplánovat trasu po vedlejších silnicích. Nejlepší je použít úvalu řeky Loučné, respektive se přimknout k železničnímu koridoru na Choceň. Plánovaná výstavba rychlostní silnice D35 je už na spadnutí, ale zatím se tu, bikerskému tulákovi, neplete. Nesmí se ale zapomenout v Opočně (tom nad Loučnou, pochopitelně) odbočit směr Vysoké Mýto. S trochou fyzické námahy se tu nabízí zastávka ve Vraclavi,

Poutní kostel Svatého Mikuláše ve Vraclavi.
dávném poutním místě s historickou vazbou na ponuré začátky historie Českého státu. Původně jsem chtěl nahlédnout do kostela svatého Mikuláše, je to ovšem placená prohlídka a je vhodné tedy věnovat jí více času. Kostel totiž prochází rekonstrukcí z kombinovaných zdrojů a určitě se sem ještě vypravím, zejména pokud by se podařilo zkultivovat zanedbané okolí kostela v bočním údolíčku. Dotankoval jsem zdejší pověstnou pramenitou vodu do bidonu a mohli jsme frčet směrem na Vysoké Mýto. Tady jsme si poprvé po rekonstrukci prohlédli zdejší náměstí. Posvačil jsem ve stínu

Svačina na náměstí ve Vysokém Mýtě. 
a bylo nutné vymotat se z centra na další cestu k Litomyšli. Vzdálili jsme se řece, ale zůstali v její široké nivě a přes České Heřmanice se přiblížili Litomyšli. Napínavý byl nedošínský příjezd do města. Na hlavní silnici totiž pokračuje ve městě výstavba kruhového objezdu pod nádražím, takže veškerá doprava je vedena jednosměrně i po místní ulici.

Prohlídka Litomyšle ve smyslu jednodenní nebo kratší návštěvy je velmi iluzorní představou. Ovšem s velkým optimismem lze sledovat její proměnu v nádherné historické město. Oceňuji to i ve srovnání s předchozí návštěvou Kutné Hory. Vždyť jenom unikátní náměstí tady stojí za samostatnou procházku s mnoha zastávkami.
Ale vrhl jsem se hned na samotné Hradní návrší. Přestože jsem v zámku dosud nebyl, hlavním cílem, jak jsem už v úvodu napsal, byla prohlídka zrekonstruované Piaristické koleje. Dnes regionálního muzea.

Průčelí muzea - Piaristické koleje. 

Nezúčastnil jsem se, bohužel, kompletního archeologického průzkumu, ale dočkal jsem se jednoho významného rozhodování. Totiž co se stane, když se najde něco zajímavého, s čím projekt rekonstrukce nepočítal. Pracoval jsem na polovině sond, které postupně odkrývaly historickou tvář komunikací staré, dnes již zapomenuté a zanesené části města.

Dvě tváře jedné rekonstrukce.
Došlo tady k situaci, která mne docela zaujala svým vývojem. Pod výsypkou, ležící na obrázku  mezi cestou a sondami, se totiž skrývají piloty, které sem byly zabetonovány pro udržení svahu před výstavbou nové komunikace. Při odkrývání jedné sondy jsme nepředpokládaně narazili na podzemní klenuté sklepy, kde jeden strop byl proražen právě tou stabilizační pilotou. Postupně došlo i k odhalení originálního povrchu někdejší cesty k zámku. Archeologický průzkum zde byl proveden hlavně ke zdokumentování místa před výstavbou nového vstupního objektu muzea.
Celý projekt rekonstrukce vznikl v ateliéru předního současného českého architekta Josefa Pleskota. Jeho práce například v areálu Pražského hradu, nebo rekonstrukce postindustriálního prostoru v Ostravě patří ke špičkovým dílům současnosti.
Svoji naprostou profesionálnost osvědčil i zde. Zpočátku šlo jen o to, aby se "pohádali" úředníci, jak s takto vzniklou situací naložit. Peněz není nazbyt, něco platí město, něco stát, a kudy z toho ven?
Nemám příliš historické cítění a velmi těžko bych rozhodoval, čemu dát přednost. Vykašlat se na jakousi nostalgickou vzpomínku, jak asi někdy město mohlo fungovat a nahradit bezcenné kupy kamení za moderní palác co nejlépe komerčně využitelný? Nebo "ořezat" rekonstrukci objektu a ponechat jakési nedotažené řešení na očích návštěvníků? Poprvé jsem tedy sledoval, jak to řeší profesionálové. Pár dní po objevu v sondě se tu objevil projektant Pleskot spolu s lidmi ze svého týmu a věc se začala řešit. To řešení finanční neznám, ale asi se povedlo.
Namísto nového vstupního objektu vzniklo celkem elegantní rozšíření Jiráskovy ulice před kostelem Nalezení svatého kříže v jakési další náměstí. Zajímavým prvkem je tu okénko do podzemí, kterým může noční chodec nahlédnout přes několik staletí, po čem by tu býval kráčel...
Obnažená historická část byla tedy překryta multifunkční střechou, takže dnes je možné si ji prohlédnout z interiéru muzea.

Srovnání nálezu v sondě a po zakrytí v suterénu muzea.
Nový vstupní areál byl vybudován v prostoru zahrádky, kde býval původní technický vstup. S radostí jsem si prošel interiéry muzea s expozicemi po rekonstrukci. Je opravdu na co se dívat, přitažlivost dodávají navíc i interaktivní zákoutí například s dobovým oblečením.
S chutí bych strávil daleko víc času v expozicích, ale nastal čas vyrazit zpět k domovu.

Neodpustil jsem si ještě krátkou zastávku v kostele Nalezení svatého kříže, který patří rovněž mezi zrekonstruované objekty. "Procházka v oblacích", jak bych nazval možnost zakoupit si vstupenku do zvýšeného parteru kostela, stojí určitě za návštěvu.

Ve výšinách kostela Nalezení svatého kříže.
Žízeň už dostoupila v horkém dni vrcholu, tak jsem si ji schovával na nádražní hospodu. Bohužel měla zrovna prázdniny. Nezbývalo než hledat cestou. Litomyšl jsme opouštěli zase "Nedošínskou" cestou, tentokrát po cyklostezce. Šlo to hladce, dokud nás nezastavila labutí rodina.
Nakonec jsem tu žízeň vydržel až na chatu Polánku, když jsme pokračovali přes Nové Hrady.
Návrat přes Luži, Hrochův Týnec probíhal v klidu, do večera jsme těch dnešních 96 km urazili.

Žádné komentáře:

Okomentovat