Jak jsem nedoběhl a jak mě doběhli (ve špitále).

Momentálně (v den zveřejnění tohoto článku 29. listopadu 2016) jsem doma "na kontrolce". Až skončím, upozorním novým článkem. 
Vycházky mám povolené od 9 do 11 hodin, a od 15 do 19 hodin. 

V pondělí 21. listopadu 2016 jsem skončil v pardubické nemocnici s plicní embolií, zaviněnou trombózou lýtka. Drsná "čára přes rozpočet". Warfarin na ředění krve, kompresní návleky, kontrola krve.


Ale jak se to všechno "schumelilo":

Od Vánoc jsem už asi pětkrát prodělal zánět horních cest dýchacích. Ta květnová angína mě sklátila natolik, že jsem si jeden den musel vzít dovolenou, jinak jsem to všechno přecházel. Tak tak jsem se dal do kupy před dovolenou na Slovensku (viz dřívější příspěvky), ale stále mi zůstává pochrchlávání a odkašlávám hleny. Tak to zůstalo i po posledním zánětu na přelomu září a října. 

Letos jsem toho mnoho nenaběhal. Tedy pokud se závodů týká. Jeden "orienťák" na jaře a dvakrát Kunětická devítka. Nejvíc mi v tom brání směny v zaměstnání. Na jaře ranní "osmičky" od úterý do soboty, a přes léto záskoky "dvanáctek", koncem léta tři týdny v kuse. To "ukrade" kupu sobot. A nepravidelný trénink taky není zrovna nejlepší příprava. 

Když se v říjnu sešla bolest v lýtku s kašlem, vyústilo to v záměr navštívit praktického lékaře a řešit to. Stačilo najít vhodný okamžik, třeba dopoledne před odpolední směnou, nebo během dárcovského dne krve 10. listopadu. Jenže lépe se to plánuje, než vykoná. Jednou není lékař, pak zase narvaná čekárna, že by jeden nestihl ani noční směnu. 
Přišel pracovní týden od pondělí 14. listopadu. Kdo zná asfaltovou stezku Pod Vinicí, ví, že se při stoupání na kole trošku zadýchá. Jenže já se zadýchával cestou do práce stále více. 

Lýtko vyžadovalo ultrazvuk, bez objednání není šance. Při běhu nebolí, zato ráno při vstávání z postele. To je podezřelé. A běhání skončilo při tréninku v neděli 20. listopadu 2016 dramaticky: sotva jsem vyběhl, nemohl jsem nějak popadnout dech. Na obvyklém osmikilometrovém okruhu jsem byl několikrát nucen přejít do chůze.
Hned v pondělí 21. listopadu jsem už seděl v čekárně lékaře. Na můj požadavek řešit lýtko a dýchání jsem dostal Voltaren a něco na odkašlávání. A po poledni do práce. Stoupání pod Vinicí jsem sotva udýchal, do práce v Černé jsem to už nevydýchal. Sotva jsem se převlékl, bolest pod levým podpaždím nepřestává ani v klidu. Sedám na kolo a snad ještě dojedu do nemocnice. 

EKG víceméně vylučuje infarkt. Následuje CTA. Prozrazuje plicní embolii. To je vážné. Zůstávám v nemocnici a během týdne následuje seriál vyšetření. Ultrazvuk nalézá trombózu v místě lýtka, kde se objevuje ta ranní bolest. A je "vymalováno". Začíná "ředění krve" - Warfarin, léky, injekce. Vyloučit námahu. Kompresní nadkolenky. Na jak dlouho?