Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš

.. se říká. Vstoupil jsem. Už přes dva měsíce pracuji ve firmě Kalírna Meduna. Pracoval jsem u pana Meduny před nějakými dvaceti lety, dokud tehdejší majitel Tesly, hochštapler Vorel měl na výplaty.
Po zrušení vlastní údržby Foxconnu před pěti lety marně hledám práci. Po padesátce už žádné nabídky nechodí. Nakonec jsem rád, že si mě zasloužilý a čilý důchodce pan Meduna ještě pamatuje.

Ne že bych za tu dobu nezaměstnanosti nehledal i mimo obor. Vařil jsem například perníček. A také jsem loni zkoušel pracovat jako "finanční poradce" v pojišťovně Allianz. Zlákala mne nabídka přiložená k vyúčtování autopojištění. Přesto že mě známí zrazovali, spíše varovali, prošel jsem "treninkem" v Praze. Měli ho pěkně připravený v luxusním hotelu, vcelku dobře zpracované zaškolení s dobrými lektory. Ovšem hlavní "kámen úrazu" byl hned v počátku kurzu. "Připravte si padesát kontaktů", psalo se v úvodním materiálu. Horko těžko jsem je dával dohromady. Tolik známých už dávno nemám. Telefonní čísla se mění, jako nezaměstnaný bez peněz ani nechodím do hospody nebo na koncerty, "mezi lidi" tak dohromady nepřijdu.

Absolvoval jsem několik třídenních a několik jednodenních školení. Slyšel jsem tam stejné fráze, jako před lety při zácviku na operátora u Vodafone. Sám jsem už na ty otázky háklivý. I byl jsem vypuštěn mezi lid, a s pravidelnými kontrolními schůzkami na pardubickém ředitelství. Samozřejmě ti známí, kteří mě varovali, neměli chuť mi dělat ani cvičné klienty, natož měnit své pracně vykalkulované pojistky. A když koncem roku nezabraly ani nabídky klientům, kterým jsem vyřizoval zadané výplaty po skončení smluv, viděl jsem tu práci skepticky.
Debatil jsem jak s kolegy z branže, tak s lektory, kterak přijít ke klientovi, a vše směřovalo k tomu, co se v podstatě vůbec neprobíralo: totiž pochůzku "dům od domu". 
S novou (ne)chutí jsem se začátkem roku vydal to intenzívně vyzkoušet. A když mě z jednoho činžáku, kde jsem přehlédl cedulku na zvonkovém panelu "podomní prodej nepřijímáme" sbor důchodkyň prakticky vyvedl, ztratil jsem všechny iluze. 
Uzavřel jsem doslova pár smluv, z čehož jsem jistě nemohl být živ, a pokusil se tedy dohodnout s pojišťovnou, zda bych to mohl dělat jaksi "při zaměstnání". Ředitelova slova z podzimní výroční konference však byla jasná: "jedině na plný úvazek". 
A tak jsem se nestal pojišťovacím agentem a navíc musím vrátit deset tisíc korun za odměnu, kterou jsem dostal vyplacenu za úspěšné absolvování kurzů. 

Poučení? Platí asi pro všechny podobné pojišťovací společnosti: nestačí mít jen známé, musíte mít přesvědčovací talent převrátit jim jejich domácí hospodaření tak, aby platili vám. Jednoduché. Pár takových rádoby obchodníků s energiemi jsem už také sám vyhodil...