Byla to pro mne zároveň prověrka před rozhodnutím, jak dál sportovat. Jsem totiž na dně i po této stránce. Zlobí mě (přísp. 16.11.2014) jeden stehenní sval, kvůli němuž jsem prakticky čtvrt roku vůbec nesportoval, když turistiku nepočítám a na zimní cyklistiku nemám vybavení. K tomu všemu jsem v půlce února prodělal angínu se zánětem nosohltanu, horečky mě připravily o zbytek fyzičky.
 |
| Václav, Eda, Jiří, Zdeněk, Miloš, tým SÚADC. |
Ještě za tmy vyrazil náš pětičlenný tým v sobotu 28. února 2015 z Pardubic směr Krkonoše. Parkoviště ve Špindlerově Mlýně nebylo ani zpola zaplněno, když jsme dorazili. Zřejmě pod nulou, ale nijak mrazivo.
Zdá se, že letos bylo méně účastníků, neboť prezentace proběhla velmi svižně.
Obloha se zvolna protrhávala jako předzvěst pěkného dne. To mne ovšem trochu znepokojovalo. Večer před závodem totiž na Radiožurnálu hlásili na sobotu déšť, na horách sníh a odpolední vyjasňování. Proto jsem na své "brusle" zažehlil fialový Hestan a ještě pod patu natáhl trochu fialového Swixu, aby se mi lépe stoupalo v úvodní části trati na čerstvém sněhu se zmrzlým podkladem. Nic takového se ovšem nekonalo...
Přihlášeni jsme byli tentokrát v kategorii jednotlivců a vyrazili jsme na trať 25 km před 9. hodinou jako poslední pole běžkařů. Za námi se vrhli do bílé stopy už jen Fat Bikers - cyklisté na sněžných kolech. Za oblačného počasí se sluníčko opíralo do perfektně vypreparované cesty se stopou. Správci tratí si museli dát záležet zřejmě hned od prvního sněhu, protože podle výhledu do lesa ho letos mnoho v Krkonoších nenapadlo.
Výhodou jednotlivců je, že není nutné čekat na kontrole, až se sjede celá hlídka. Každý tedy jede "na své triko".
Zpočátku se mi ve stínu jelo celkem dobře, ale na prosluněných místech mi to nechtělo klouzat. Kolegové mě předjeli ještě nad Hromovkou - a už jsem je neviděl. Ani ve stoupání na Pláně se mi nedařilo - v rozoraném sněhu mi to vůbec neklouzalo, předjela mě jedna dvojice:
 |
| Ve stoupání od Hromovky na Pláně. |
Na občerstvovačce/kontrole už jsem měl zataženo. Úsek od ní zpátky do údolí byl asi jediný, kdy mi to trochu jelo. A tak jsem nemohl sledovat finální "bitvu" Vaška Faráře a Jirky Pšeničky těsně před cílem, jak ukazují výsledky závodu.
Letos poprvé byli čipy vybaveni všichni závodníci, takže pořadatelé měli usnadněno sledování mezičasů i cílového času. Informační systém byl tentokrát opravdu "vymakaný". Využíval povinně zadaných dat a tak každý závodník dostal po dokončení závodu SMSku s kompletní informací o dosaženém času a mezičasech.
Občerstvení po závodě šlo také rychle, převlékání ve vytápěném stanu parádní.
Obloha se stále více zatahovala, sníh tál, a tak jsme se krátce po poledni vydali na cestu domů.
S výkonem jsem nebyl spokojen, ale vzhledem k okolnostem, shora uvedeným, jsem naopak byl rád, že jsem dorazil v pořádku. Na trati jsem si dával pozor, abych neudělal nějaký prudký manévr nohou, který by mohl sval ještě citlivý znovu poškodit. Uvažuji reálně o obnovení běhání. Po víc než roce bych se rád vydal do lesa na orienťák.
Žádné komentáře:
Okomentovat