Záhada ojíněného ostrůvku* aneb výlet okolo

Zima pokračuje mírným způsobem, finanční deficit po skončení podpory v prosinci se prohlubuje, a bolestivost biceps femoris se stále ještě projevuje při sedění. Nahrává to, spolu s faktem, že Romča má v zimních měsících "lítačku" na MHD, turistice v blízkém okolí Pardubic. Nejinak tomu bylo na začátku února.

Na neděli 1. února 2015 jsem připravil výlet do severní oblasti Pardubicka. Spoje MHD jsou o víkendu omezené, proto bylo nutno použít jediný ranní spoj linky č. 16 s odjezdem v 8:37 od hlavního nádraží.
Z konečné ve Dřítči jsme tak mohli vyrazit už v devět hodin s občasnými slunečními paprsky.

Kunětická hora od chatek.

Směřovali jsme k Labi a po proudu k lávce, nesoucí plynové potrubí. Mapy.cz ji totiž znázorňují jako reálnou komunikaci, která by se hodila k použití při cestování na horském kole. Nebylo by to až tak nereálné, jen mít klíč k zámku branky. Ten má nejspíš někdo z plynařů. Už jsem se v duchu viděl, jak tudy svištím po nové cyklostezce mezi Hradcem a Pardubicemi.

Nezbylo než překročit tok po nedalekém historickém silničním mostu v Němčicích. Ten skrývá původní limnigraf, monitorující významný říční profil v místě častých jarních povodní. Ocitl jsem se tu pod jejich značkou z roku 1997. Poblíž stojí zbrusu nový limnigraf, zařazený do evropské sítě a sponzorovaný projektem EU.

Po pravém břehu jsme se vydali  kolem dvou malých chatových oblastí do Hrobic. Teplota stoupla lehce nad nulu a povrch cest se trochu rozbahnil. Za obcí jsme za drobného sněžení překonali hradubickou "dálnici" a nebyli jsme sami. Naštěstí chumelení brzy vystřídaly sluneční paprsky a v lese poblíž Čeperky 

K čeperskému lesu.

na křižovatce cyklotras 4039 a 4126 jsem v klidu posvačil.
Brzy jsme se přiblížili železniční trati 031, která prochází významnou modernizací. V první fázi se na konci loňského roku vybudovala druhá kolej mezi Stéblovou a Čeperkou, nyní ještě nezapojená.

Po dnes nepoužívané vlečce ze Stéblové do Ditonu (někdejší Prefa) jsme prošli kolem písníku Gigant. Marně jsem očekával zamrzlou hladinu. Dosavadní průběh zimy neumožňuje ani radovánky bruslařského druhu.
Pokračovali jsme rozbahněnou cestou mezi písníky Týništ a Oplatil, abychom stanuli tváří tvář skutečné záhadě:

Záhadný ostrůvek.

Ostrůvek v písníku Oplatil vyhlíží jako ojíněný! Přitom okolní krajina není nikterak poznamenaná tímto jinak půvabným přírodním jevem, nedávno likvidujícím dopravu v České republice. S Romčou jsme se dohadovali, o co tu jde. Nějak podobně vyhlížely Prachovice díky cementárně v dobách "rozvinutého socialismu". Nebo že by rybáři povápnili stromy místo dna? Teplota nad nulou, i když s ledovým větrem, nesouvislá vrstva ledu, kde by se vzala jinovatka.*

S písníkem Hrádek jsme se rozloučili u občerstvení u Komára. Nutno poznamenat, že teď, v zimním čase, vyhlíží okolí oblíbených písníků pochmurně a nevábně díky polorozebraným boudám a konstrukcím, které tu nájemci či majitelé ponechávají na příští sezónu.

Klikatou cestou lesem jsme se přesunuli do cíle dnešního výletu - Bohdanče. Prošli jsme lázeňským parkem poblíž zrenovovaného pavilonu Gočár

na trolejbusovou zastávku linky 3 a v 15:55 odjeli domů.

Pěkných dvacet kilometrů pěší turistiky. 

* V následujícím týdnu jeden čtenář rozřešil záhadu zcela prozaicky: "To jste ještě neviděli posrané stromy od kormoránů? Tento úkaz na pískovně Oplatil se opakuje každý rok."