Milošův Pokec: Třebovské stěny v anglické zimě a jeden uzel

Pro bikery, kromě těch skalních, už sezóna skončila, a já už mám také, jako obvykle, kolo pověšeno "na hřebíku". I když prožívám poslední týdny s velkými rozpaky v tomto ohledu. Nedaří se mi přejít na běhání jak jsem byl zvyklý, o tom už jsem tu psal.
Zima zatím laškuje s Američany na druhé polokouli a v Polabí je zatím spíše anglická. To ovšem příznivě nahrává turistice.

Tak jsem se v sobotu 29. listopadu 2014 vydal se dvěma bikery, aktuálně turisty, na podzimní výlet. Rozhodli jsme se pro Českotřebovsko. Odjeli jsme za tmy v 7:17 vlakem Eurocity do České Třebové. Nejen lidé se ten den chystali na výlet.
Necítil jsem se dobře. Už při pochodu na pardubické nádraží mě dost pobolívala noha, váhal jsem, zda se raději nevrátit domů. Ale touha vypadnout na chvíli z šedivých Pardubic převládla.
Na nádraží v Třebové jsem zahlédl nějaký kouř. Že by požár? Ne, byla tam dobře ukrytá parní lokomotiva. Ukázal bych ji tu, ale někam zmizela než jsem se stihl přemístit podzemím na nejzazší čtvrté nástupiště.
Větrným městem jsme se přesunuli kolem Korada do čtvrti s pěkným názvem Rybník a odtud vyrazili zpočátku po žluté turistické cestě podél Skuhrovského potoka. Jsme nezávislí na značených cestách, máme přece dobré mapy. Rozhodli jsme se zavítat do Třebovských stěn a odbočili Jelením dolem kolem zálesácké chaty.

Trampská osada.

Sněhový poprašek tu vzbudil iluzi opravdové zimy, včetně vlhka v botách, ještě že jsem obul pohorky. Hodily se mi při trochu dramatickém sestupu z hřebene po červené turistické stezce přírodní rezervací Třebovské stěny. Zblízka jsme se k nim přiblížili až přechodem na modře značenou cestu po trochu zledovatělém stoupání silnicí do Skuhrova.
Krátkou zastávku jsme učinili u Horákovy kaple nad Dolní Dobroučí. Byla mi nějaká povědomá, ale cosi mi tu "nesedělo".

Kaple v roce 2014 a 2008 (dole).

No jasně! Projížděl jsem tu s kámošem 27. dubna 2008 na horalu. Pěkně tu kapličku zatím vyšperkovali!
Bylo už po poledni a nastal čas návratu do "civilizace". Po žluté a modré turistické cestě jsme pokračovali západním směrem.
Mezi Černovírem a Ústím jsem náhle zaslechl poblíž železničního přejezdu nezvyklý hukot - přehnala se tu parní lokomotiva vlekoucí standardní vagóny od Letohradu. Určitě to byla ta co mi ráno zmizela. Že by nějaká předčasná mikulášská akce?

Těšil jsem na novinky v železničním uzlu Ústí nad Orlicí. Několik měsíců bylo letos nádraží mimo provoz, ovšem nikoli bez stavebního ruchu. Došlo zde k monumentální přeložce železničního koridoru se zachováním původní nádražní budovy.
Zastihl jsem tu akorát bagr, ukrajující poslední zbytky starého železničního viaduktu. Nádraží nyní působí trochu schizofrenicky. Stará budova se ocitla na jakémsi ostrově mezi kolejišti, zatímco nenápadný nový terminál působí spíš jako autobusová zastávka vedle rozlehlého parkoviště nad řekou. Aktivistům se podařilo zachránit historickou budovu, podaří se jí ale vdechnout nový, pokud možno účelný život? Třeba v tom smyslu, že jsme po túře marně hledali v místě nějaké pivní občerstvení...