Jak jsem doprovázel aviatiky

Neděle 28. září 2014 se stala pro kámoše Václava dvojnásob svátečním dnem.  Aby si jej dostatečně vychutnal, udělal z něj sváteční i pro další kámoše. 

Od rána se chystal už podzimní, přesto teplo slibující slunečný den. Pro svůj dárek našel Václav další aviatiky, aby se s nimi vznesl do nedalekého okolí chrudimského letiště. Potěšilo mě tedy, že jsem jim mohl dělat doprovod.
Na letiště jsme zvolili neobvyklý dopravní prostředek - totiž kolo. A jelikož jedním z aviatiků byla Romča, zvolil jsem tandem. Plánovaný start po půl jedenácté pěkným letadélkem Cessna 172 se prakticky podařilo dodržet.

Cessna 172 před letem.

Počasí téměř ideální, do plné spokojenosti chyběla snad jen slušnější dohlednost. Sněžka tedy v silném oparu vidět nebyla. To ovšem nebránilo načerpání zážitků ze vzduchu. Zhruba půlhodinový let nemohl naše aviatiky dopravit daleko, proto byla nakonec zvolena klasika - vyhlídka kolem Pardubic. Pozici druhého pilota si oslavenec náležitě užíval i přes katastrofické komentáře Ondřeje, dalšího člena posádky.
Čtvrtý člen posádky měl plné ruce práce. Romča se snažila pořídit pár snímků, ale "ukšírovaná" v sedadle sotva stíhala nějakou tu vyhlídku při příznivém náklonu letounu.
Každý z členů posádky již měl zkušenosti s nějakým letem. Ale vychutnat si vyhlídku z malého letounu, letícího v nízké výšce, je neopakovatelné. Uvědomil jsem to kdysi při přeletu vrtulníkem na záložní letiště na vojně, krásně byly například rozeznat babky v krojích u kostela. Již řadu let, od doby kdy poprvé Internet, například Seznam, začal zveřejňovat tzv. letecké mapy, je pohled na krajinu z výšky přístupný každému. Přesto pohled z letadla je jaksi živější, vidíš co lidé dole zrovna dělají, prohlížíš si co tě zajímá, zkrátka sedět u okna je zážitek. Za oknem dopravního letadla to v té desetikilometrové výšce zkrátka není ono, zvláště když výhled zaclání oblačnost.
Přestože pardubický zámek má na Internetu panoramatický snímek, pohled na tu nádheru po rekonstrukci, zároveň s pěkně zrekonstruovanou částí starého města, přezdívanou někdy jako "pardubický Norimberk", je opravdu neopakovatelný.

Pardubický zámek s okolím.

Svítala mi možnost, že bude zachycen i náš domeček, ale o dvě sousední ulice to Romče nevyšlo. Přesto jsem byl rád, že zachytila EBA, tedy pardubické letiště, téměř tak, jak ho vidí pilot přistávajícího letounu.

EBA Pardubice.

Na zemi jsem se nenudil. Sledoval jsem totiž leteckou akrobacii letadla CASA 1-131E - ovšem s pasažérem, obdarovaným zřejmě přítelkyní podobně jako Václav. Houpačky a kolotoče mám rád, ale to co provádělo letadlo ve vzduchu, by mi nejspíš vybledlo tvář. Tomu odvážlivci zřejmě ne, vystupoval jen mírně nejistým krokem.

Nebylo divu, že našim aviatikům vyschlo v hrdlech a za nádherného počasí bylo příjemné občerstvit se v motorestu Bonet v nedalekých Slatiňanech.