Oblíbené příspěvky

21 září 2014

Larischův zámeček

Nedělní počasí 14. září 2014 neslibovalo nic optimistického, zato Dny Evropského kulturního dědictví pravý opak. Těšil jsem se na ten sváteční den, avizovaný ve včas vydaném Radničním zpravodaji v jeho záříjovém čísle.
Nabídky jednotlivých pamětihodností města převyšovaly časové možnosti jejich návštěvy. Stěží jsem se rozhodoval, jak toho času využít. Nejvíc jsem si vážil prvního otevření Larischovy vily - známější pod názvem Zámeček - pro veřejnost v areálu Foxconnu, dříve Tesly. Chtěl jsem představit ten mně důvěrně známý objekt Romaně. Počasí naštěstí bylo shovívavé, mohli jsme vyrazit na kole.
Nešťastný konec Tesly a nezájem pohlavárů Foxconnu se podepsal podstatným způsobem na stavu vily. Protagonistou současné prezentace a osobou v pozadí desetileté práce je Tomáš Novotný. Zájem překračuje očekávání. Procházím prostorami, které znám jenom jako jednotlivé kanceláře. Je tu odvedeno mnoho práce vyklizením těch krámů, navršených za desetiletí různých "nájemníků". Chybí zatím strop ve velkém sále, který zatím z nepříliš jasných důvodů spočívá rozebraný v jednom objektu "staré" Tesly poblíž nemocnice. Nejde o památkově chráněné dílo, jak se někteří domnívají, ale pokud bude spolehlivě opravena střecha objektu, bude zapadat do stylu sálu, dříve užívaného například jako tzv. Agitační středisko.
Přivítání účastníků v průčelí vily.
Při přesunu na další "štaci" jsem se u hřbitova v Pardubičkách, kostelíku sv. Jiljí, zamyslel nad tím, proč třeba "město" nezpřístupní na tento jeden den vykopávky nejstarších Pardubic tady vedle. Aspoň už tu je cedule, ale projít se po tom místě, by byl také zážitek.

Druhým navštíveným místem byla budova někdejší Průmyslové školy, dnes Univerzity Pardubice, na Legionářském náměstí. Další prohlídka s výkladem přišla vhod. Povedené propojení nejmodernějších vyučovacích technologií s atmosférou staré budovy.

Další návštěva připadla na zpřístupněné zrekonstruované předbraní Zelené brány.
Probíhala tu aktuálně výstava obrazů.

Plánoval jsem návštěvu zvonice mezi Zelenou bránou a kostelem sv. Bartoloměje, ale zájem představovaný frontou zájemců mne odradil. Dovnitř se totiž chodilo po skupinkách.

Na řadě byl zámek. Je tu dnes tolik expozicí, že na kompletní prohlídku všech by nestačil ani den. Zvolil jsem dvě místa. Kapli, která je parádně zrekonstruovaná a není běžně přístupná

a věž zámku, ze které je nevšední rozhled na Pardubice prakticky ve stejné výšce jako ochoz na Zelené bráně.

Čas proletěl svižně a bohužel jsem již nestihl židovský hřbitov.

Vybavil jsem si události prachem zaváté, když jsem zavzpomínal na pobyt ve Spojených státech v roce 1991, kdy bylo možné se zúčastnit podobné akce v Milwaukee. Chvilku to trvalo, než jsme se tady ve Evropě propracovali k podobné tradici...

Žádné komentáře:

Okomentovat