Výlet na Kolínsko

Atraktivitu Kolínska tak trochu podceňuji. Pravda, jedna z mých nejoblíbenějších bikerských tras Chotěboř - Kolín tu končí. Další moje celkem oblíbená Kolín - Pardubice po pravém břehu Labe tu začíná. Ale kdo by tu co hledal pěšky?

Ukázal to výlet v sobotu 29. března 2014. Nebál jsem se nazout botasky, nádherný lehce chladivý slunečný den s vysokým oparem že ani TPCA nevidíš, co víc si přát. Mám stále patálie s nějakým svalem ve stehně, nemůžu kloudně běhat. Trochu jsem v zimě chodil. Kámoš taky, pustil se do turistiky. Zajeli jsme autem do Týnce nad Labem, abychom prozkoumali tajemný les, který coby dřívější sběratel orienťáckých map znám jen z nich jako Jelen - Nádavka / Jelen - Paroháč. Pěšky, nikoli na horalu, jak jsem původně plánoval.
Lesní komplex mezi Kolínem, Týncem a Němčicemi skýtá Kolínským opravdu pěkné zázemí. Systém turistických značených cest umožňuje i výletníkům bez mapy naplánovat libovolnou vycházku od pěti třeba do třiceti kilometrů. Využili jsme toho i my, i když, vybaveni GPS, přesunovali jsme se i volným terénem.
Podle žluté značky jsme kráčeli k hájovně Homole, kde nás uvítalo - psí mlčení. Zvláštní rasa tihle mazlíčci, ani neštěknou. Na modré značce, kousek před Němčicemi, jsme se pod vysokonapěťovým vedením otočili téměř opačným směrem, abychom navštívili hradiště Homole. Zarostlý vrch + 279 m v terénu lze vyčíst jen podle vyčnívající telekomunikační věže, po nějakém hradišti ani památky. Škoda že z věže ještě neudělali rozhlednu, jak se to v posledních letech stává.
Napojili jsme se pak na žlutou značku a zastavili se v Býchorách. Domorodci nás lákali do hospůdky, ale odolali jsme. Zastavil jsem se jen u památníku padlým v První světové válce, který přes svoji omšelost obsahuje dokonce fotografie některých hrdinů. Těšil jsem se na zámek - ten ovšem soukromá firma pečlivě tají, obklopený zdí.
Pokračovali jsme po žluté, těšil jsem se na úzkorozchodku, kterou novější mapy ve svém obsahu zvýrazňují. Už kousek za obcí jsme na ni narazili, v budoucnu má skutečně končit až na kraji obce. Posvačili jsme u Písečného mlýna a konečně si prohlédli zdejší nádraží, zatím konečnou stanici

(Snad) dočasná konečná řepařské drážky Mlýnek.

Kolínské řepařské drážky. Od ní jsme se odpojili u další stanice Výrovna s vyhlídkou na návrší mezi Ovčáry a Býchory, kde se buduje ekocentrum, a v lese přešli na zelenou turistickou cestu. Kolín jsme "škrtli" čtvrtí Zálabí, abychom se přimknuli k Labi a pokračovali po modré značce. Další svačinku jsme si udělali u Třídvorské plovárny, abychom pak přes tu obec nastoupali na Konárovický hřeben se stejnojmennou obcí, a pokračovali k rozcestí v Jelenu, součástí Konárovic. Závěrečný úsek návrším po zelené značce do Týnce v pokročilém odpoledni uběhl rychle. Zaujal mne výdejní automat na vodu, údajně kojeneckou, poblíž náměstí.
Našlapali jsme pěkných 36 km a před odjezdem si prohlédli ještě okolí náměstí.

Týnecká reminiscence "Kočičího hrádku".