Oblíbené příspěvky

úterý 8. dubna 2014

Zimní (jakoby) radovánky

Uplynulá zima vlastně v Polabí ani nenastala. Sníh vydržel pár dní v prosinci, hrablo jsem použil párkrát, stačily by na spočítání prsty jedné ruky. Druhou zimu už jsem skoro ani nevyrazil na běžky. Naposledy to bylo před rokem (viz sekce LYŽE 21. března). Docela by mne zajímalo, kde pracovala pardubická rolba, a zahálel i skútr z Nasavrk, připravený "vyseknout" stopu do Seče. Zimní mapu, kterou aktivně zařadil Seznam jako další alternativu  zobrazení našeho území, ani nebylo třeba použít. 

Pro mne trochu průšvih. Mám totiž problémy s běháním a do cyklistiky se mi i přes pro ni příznivou zimu nechtělo. Kolo věším po sezóně "na hřebík". Přece jen by to vyžadovalo vylepšit sportovní šatník. Existuje ale jedna aktivita, která mohla v takovém počasí prosperovat - turistika. Šetřím kde se dá, a tak jsem využil i zimní odstávky Romčina kola, kdy si na dojíždění do práce Romana pořídila "lítačku" MHD. O víkendu by ji nevyužila, tak jsem naplánoval pár výletů do okolí Pardubic.
Není to město s poutavým okolím, pokud se terénu týká. Výjimku představuje snad jen Kunětická hora s nádherným rozhledem do Polabí. Jinak zemědělská poušť ustupuje bezbarvým (či spíše barevně přeplácaným) architektonicky amorfním satelitním čtvrtím a průmyslovým či spíše skladovacím zónám. Navzdory tomu je to už metropole s objemnou městskou hromadnou dopravou, pokrývající hezkých pár kilometrů čtverečních při zajíždění do přilehlých obcí.
Zimní čas limituje poutníka denním světlem, zato umožňuje postup terénem dokonce podmáčeným, pokud mrzne, a zarostlým, když panuje vegetační klid. Není obtížné projít přes pole a za mrazu není nutné hledat lávku přes potok.

Západní sektor jsme procestovali v neděli 19. ledna 2014.23kou do Čívic a od "Kajaby" v průmyslové zóně Čívice kolem kapličky  a pramene Svaté Anny u Kokešova

Kaplička sv. Anny.
přes "Kokešovský" les. Při vegetačním klidu a vyčištěné krajnici tu vystupuje nenápadný pomník profesorovi pardubické reálky Antonínu Březinovi, propagátorovi atletiky, který na tomto místě zemřel 10. srpna 1927.
Už za tmy jsme pochodovali z Barchova do Starého Mateřova, odkud nás odvezla 24ka MHD. Šlapat pěšky domů kolem letiště se nám už po nachozených 18 km nechtělo.

Severní sektor jsme prošli v neděli 26. ledna 2014. Trolejbusem do Bohdanče. Mráz nám ušetřil trochu cesty, když jsme si to do Dolan mohli zkrátit přes vypuštěný Bohdanečský rybník,

Vypuštěný Bohdanečský rybník.
kde jsme sledovali probíhající odbahňovací práce. Relativně nový písník u Dolan lákal snad k bruslení, ale letmá zkouška nosnosti ledu to ihned vyloučila. Poslední zima přinesla jen doslova pár hodin, kdy se dalo bruslit venku, takže ani tento sport mi nemohl zastoupit běh. Zato zvířátka ožila. Nepříjemný zážitek nás čekal u Starých Ždánic. Při přechodu dalšího zánovního písníku na nás vystartovala ochranka a málem jsme se museli vrátit do Ždánic, což by nás značně zdrželo. Poblíž železniční stanice Stéblová jsem se zastavil u památníku  nehody méně známé, než neblaze proslulé železniční neštěstí. Kolem Stéblové a Pohránova jsme přešli na břeh Pohránovského rybníka a kolem něj do Doubravic. Odtud už po našlapaných 19 kilometrech domů městskou dopravou.

Posledním v zimě se stal v neděli 23. února 2014 výlet po Labském břehu.

Vyhlídka z mostu v Němčicích proti toku Labe.
Odjeli jsme 16kou do Němčic, odkud jsme se vydali po pravém břehu řeky. Parádní slunečné počasí kontrastovalo s útrapami cesty. Některé přítoky totiž neměly lávku a při jejich překonávání si napřed Romča zabahnila jednu nohu ve struze Hradečník, u Bohumilečského potoka jsem si pro změnu nabral já. Úspěšně jsme přebrodili Ředický potok k Lukovně, rodišti známého kanoisty Martina Doktora. Nasvačili jsme se tu a trochu jsem sušil. Prodrali jsme se pak strmým břehem a namířili si to přes kopec na Počaply. Z kóty +242 byl pěkný výhled na kótu +307 - Kunětickou horu.

Kunětická hora.
Bělobranskou dubinou jsme obešli východní sektor Pardubic a přes Staročernsko a Drozdice jsme dorazili ke Chrudimce. Podle ní do Nemošic a za soumraku domů do Jesničánek. Pěkných asi 22 kilometrů.

Žádné komentáře:

Okomentovat