A tak jsme ve středu 26. prosince 2012 vyrazili ve dvou na zde avizovaný výlet. Odjeli jsme zbrusu novou soupravou (ještě vonělo čalounění)
Nová souprava na trati Pardubice - Jaroměř. |
Počasí nepřálo celému dni, sníh už byl prakticky všechen pryč, bylo zataženo a poprchávalo, nicméně na dobré náladě to neubíralo. Od nádraží nás navigovala cedulka k chrtímu dostihovému závodišti. K našemu nemilému překvapení nás u areálu přivítal velký plakát >>NA PRODEJ<<. Inu zřejmě se tato kratochvíle u nás neujala natolik, aby to bylo nějak výnosné.
Zato k mému (milému) překvapení jsem zahlédl poblíž jinou cedulku zvěstující novinku moderní doby: zbrusu nový minipivovar. Bylo zavřeno, nicméně už se těším na některý letní cyklotrénink, kdy určitě tuto novinku oceníme.
V centru obce jako by se náhle objevil duch toho zkrachovalého závodiště a přišel si pro pohlazení
Potulný pes v Praskačce. |
Obdivovali jsme některé zrekonstruované statky, obce v Polabí musely být bohaté.. Drobným oříškem bylo překonat těleso dálnice, nedávno dostavěné, která nyní brání volnému pohybu krajinou (pokud zrovna nejedeš autem s dálniční známkou). Naštěstí podél ní vedla asfaltová stezku směrem k Libišanům, kterou jsme museli použít když jsme nechtěli šlapat po silnici, a přes pole se pro bahno nedalo přejít. V obci nás vítali koníci v drobném dešti
Koníci v Libišanském výběhu. |
Hlaďánek už připomínal, že bude čas na opečené buřty, k tomu ale zbývalo překonat další rameno dálnice, což tentokrát nebyl problém. Ten se malinko vyskytl, když jsme se značně bahnitou cestou přibližovali Kulhánovskému lesíku a museli vyhledat kudy překonat Rajskou strouhu s jejím přítokem. Pak už jen projít Čeperkou. Prohlédl jsem si, možná naposledy, mechanické závory, a spekuloval, kudy že tu natáhnou druhou linii kolejí během přislíbeného zdvojkolejnění
Zastávka Čeperka ještě jednokolejná. |
Hned jak jsme na cestě k Pardubicím minuli vedení vysokého napětí z opatovické elektrárny, našli jsme místo pro ohýnek. V tom mokru se hodilo pár suchých polínek z domova, ale miniohníčku se nechtělo příliš hořet. Výhodu skýtaly zbytky sněhu v lese k jeho pozdějšímu uhašení. S chutí jsme zbaštili buřty a za soumraku pokračovali poblíž písníku Gigant na stanici Stéblová. Nelitoval jsem proto příliš, že jsme nedosáhli plánovaného cíle v Bohdanči, a domů odtud odjeli zase RegioPanterem. Nebyli jsme sami, kdo zvolil dnešní den pro výlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat