Oblíbené příspěvky

30 prosince 2012

Veselo na Vánočním výletu

Obvyklým termínem mého Vánočního výletu bývá 23. prosinec. Ovšem i v minulosti existuje spousta výjimek, z různých důvodů tomu bylo i letos. 
A tak jsme ve středu 26. prosince 2012 vyrazili ve dvou na zde avizovaný výlet. Odjeli jsme zbrusu novou soupravou (ještě vonělo čalounění)

Nová souprava na trati Pardubice - Jaroměř.

Českých drah Regio Panter do Praskačky s přestupem v Hradci Králové. Chvilku na přestup jsme využili shlédnutím automatického stojanu na kola před hradeckým nádražím, patrně prvního v republice. Přestupem do postarší soupravy na pražské trati jsme okusili časový - technický rozdíl mezi generacemi: zatímco jízda do Hradce se podobala jízdě na koridoru Pendolinem, do Praskačky klasickým "drncáním" připomněla romantiku starých tratí.
Počasí nepřálo celému dni, sníh už byl prakticky všechen pryč, bylo zataženo a poprchávalo, nicméně na dobré náladě to neubíralo. Od nádraží nás navigovala cedulka k chrtímu dostihovému závodišti. K našemu nemilému překvapení nás u areálu přivítal velký plakát >>NA PRODEJ<<. Inu zřejmě se tato kratochvíle u nás neujala natolik, aby to bylo nějak výnosné.
Zato k mému (milému) překvapení jsem zahlédl poblíž jinou cedulku zvěstující novinku moderní doby: zbrusu nový minipivovar. Bylo zavřeno, nicméně už se těším na některý letní cyklotrénink, kdy určitě tuto novinku oceníme.
V centru obce jako by se náhle objevil duch toho zkrachovalého závodiště a přišel si pro pohlazení

Potulný pes v Praskačce.

Jako každá hrdá obec má i Praskačka památník obětem první světové války. Říkají Ti něco místa jako Zborov, Teron, Dos Alto, kde bojovali zdejší rodáci?
Obdivovali jsme některé zrekonstruované statky, obce v Polabí musely být bohaté.. Drobným oříškem bylo překonat těleso dálnice, nedávno dostavěné, která nyní brání volnému pohybu krajinou (pokud zrovna nejedeš autem s dálniční známkou). Naštěstí podél ní vedla asfaltová stezku směrem k Libišanům, kterou jsme museli použít když jsme nechtěli šlapat po silnici, a přes pole se pro bahno nedalo přejít. V obci nás vítali koníci v drobném dešti

Koníci v Libišanském výběhu.

Zaujala mne nečitelná pamětní deska na stavení čp. 16. Zejména proto, že žiju v ulici, která nesla jméno tohoto prvorepublikového politika, možná "zakladatele" korupce, nepasujícího do dogmatismu komunistů tak, že dnes je přejmenována podle postavy jistě daleko význačnější pro dějiny české literatury.
Hlaďánek už připomínal, že bude čas na opečené buřty, k tomu ale zbývalo překonat další rameno dálnice, což tentokrát nebyl problém. Ten se malinko vyskytl, když jsme se značně bahnitou cestou přibližovali Kulhánovskému lesíku a museli vyhledat kudy překonat Rajskou strouhu s jejím přítokem.  Pak už jen projít Čeperkou. Prohlédl jsem si, možná naposledy, mechanické závory, a spekuloval, kudy že tu natáhnou druhou linii kolejí během přislíbeného zdvojkolejnění

Zastávka Čeperka ještě jednokolejná.


Hned jak jsme na cestě k Pardubicím minuli vedení vysokého napětí z opatovické elektrárny, našli jsme místo pro ohýnek. V tom mokru se hodilo pár suchých polínek z domova, ale miniohníčku se nechtělo příliš hořet. Výhodu skýtaly zbytky sněhu v lese k jeho pozdějšímu uhašení. S chutí jsme zbaštili buřty a za soumraku pokračovali poblíž písníku Gigant na stanici Stéblová. Nelitoval jsem proto příliš, že jsme nedosáhli plánovaného cíle v Bohdanči, a domů odtud odjeli zase RegioPanterem. Nebyli jsme sami, kdo zvolil dnešní den pro výlet.

Žádné komentáře:

Okomentovat