vodácká (rádoby) idyla

Vypadalo to, že letos červencové svátky přinesou parádní letní pohodu. Teploty vpravdě letní opravdu ve svátečním týdnu nastaly. Také však přitvrdilo počasí, po úterních silných bouřkách na celém území státu přišly ve čtvrtek a pátek večerní průtrže mračen s vichřicí jako přes kopírák. Po pár týdnech sucha, kdy mi došly doma veškeré zásoby dešťové vody, to byla vítaná vzpruha. Jestli ta dešťovka přispěla k větší splavnosti řek ale zůstalo otázkou.

Novohradka na Internetu nedává stav pro splutí, a tak jsem to jel s Romčou vyzkoušet v pátek 6. července 2012 na Novohradku. Párkrát jsem tu říčku kdysi dávno splul s celkem pěknými zážitky. Odjeli jsme po poledni do Chroustovic

Spuštěná kánoj na Novohradce v Chroustovicích.

a pohled do vody nebyl zrovna povzbuzující. V lehce kalné vodě bylo vidět kamenité dno a vodní sloupec měl spíš centimetry, než decimetry. Průtržové deště zřejmě nijak zvlášť neovlivnily průtok v povodí a klidná jízda se nedala očekávat. A tak za horkého slunečného dne bylo docela příjemné brouzdat vodou a táhnout Vydru za sebou. To ovšem docela zdržovalo postup. Trasa po Stíčany byla docela pohodová. Vypadalo to, že je koryto pročištěné, jenom na opraveném jezu zapomněli na vodáky a je problém přenést loď.

Idylka končila s blížícím se podvečerem, obloha se začala nebezpečně zatahovat a řeka se změnila u Dvakačovic v bludiště místy docela nebezpečné poté, co skoro polovinu vody sebral náhon zvaný Zmínka. Prodírání se porostem spadajícím až na, či dokonce pod hladinu, zdržovalo ještě více a mnoho se na tom nezměnilo ani na soutoku s Chrudimkou. Na ten neregulovaný úsek jsem se těšil nejvíc, ale kromě dostatku vody se proti dolní partii Novohradky nic nezměnilo. Přiblížila se bouřka a zvedl silný vítr zrovna když jsme museli přetahovat loď přes kmen úplně přehrazující koryto. Nic tu nekorespondovalo s mými vzpomínkami na dávná splutí. Černá obloha na řece způsobila šero dost předčasně a měli jsme fakt radost, když jsme mohli od štětínského splavu pod novým mostem už jen pádlovat v prvních kapkách deště po olejovité hladině mnětického jezu.

Kolem 22. hodiny jsme ukončili plavbu u jezu v Mněticích, loď jsem tam zamknul a pěšky jsme vyrazili domů. Ke vší smůle se bouřka konečně rozhoupala k pořádnému slejváku, abychom dorazili důkladně promočení. Ještě že to bylo v létě…