Testování kol aneb výlet na Sedlici

Od zimy jsem se těšil na další víkendovku na kolách a také na návštěvu dalších půvabných českých přehrad po loňských  Lesu Království a Mostišti. Konečně meteorologové věštili príma slunečný víkend a také denní svit před začátkem léta dosahuje své největší porce v roce. 
Dalším důvodem bylo testování kol. Zaměnil jsem proti loňskému roku náhon tandemu za Shimano Nexus 7, což se neobešlo bez drobných, leč závažných technických úprav, a bylo nutné jej vyzkoušet.
Testovalo se také kámošovo kolo, respektive přímo kámoš sám. Chystá se totiž na prestižní závod Tisíc mil napříč Československem. 

testované stroje

Vyrazili jsme v sobotním ránu 16. června 2012 po osmé hodině ve čtyřech z Pardubic. Přidal se k nám totiž další kámoš, který nás doprovázel jen dnes. Vzhledem k vozíčku, který jsem připojil za tandem, museli jsme používat výhradně zpevněné povrchy cest. Měl jsem zpracovaný rámcový itinerář, ale operativně jsme upravovali trasu během přesunu. I když jsem počítal s namáhavou cestou, skutečnost skoro předčila moje očekávání. Stoupání z polabské roviny od Heřmanova Městce na hřeben Železných hor v Míčově nám  dalo fest zabrat. Zato vyhlídky odtud byly půvabné.

Kolem zříceniny Lichnice jsme klesli na úpatí "Železek" a přes Třemošnici dorazili k druhé zastávce a první přehradě na Doubravě v Pařížově. Povodí Labe, představované zde hrázným, se zachovalo přátelsky a umožnilo nám prohlédnout si hráz normálně nepřístupnou. Znám ji dobře, ale vždy mě překvapí tou "prvorepublikovou načinčanou" architekturou.

hráz přehrady Pařížov

Letním vedrem jsme pokračovali do městysu Vilémova, Obce roku 2003. Plánovali jsme tu rozlučku s kámošem a také občerstvení, jenže hospoda zavřená, na návsi (či náměstí?) pusto, jen Vilémovské boubelky se chystaly na své dnešní vystoupení v sousedním Jeníkově. Zachránil nás malý vietnamský krámek. Neplánovaně přes Golčův Jeníkov jsme opustili čáslavskou rovinu a začaly nám na tandemu perné chvíle ve zvlněné krajině Hornosázavské pahorkatiny. Bidony se rychle vyprazdňovaly v tom hicu a už jsme se těšili do dnešního cíle. Do něj ještě daleko. Přes Kobylí Hlavu, Bačkov, Zboží a Malčín jsme s komplikací dorazili do Světlé nad Sázavou. Komplikací byla ohnutá osička jednoho kola vozíku, památka na loňský přejezd lesní cestou. Pojedli jsme na nádraží, abychom získali síly na vystoupání z údolí Sázavy. V Dolním Městě jsme doplnili tekutiny a vzhledem k nízké frekvenci vozidel kolem 18. hodiny jsme do Humpolce odjeli již po hlavní silnici. V tamním marketu jsme dokoupili nezbytné zásoby na večer a občerstvili se před finálním přejezdem na přehradu Sedlice.
Řeklo by se, že tu pramení Želivka, přehrada totiž zatopila soutok Hejlovky a Jankovského potoka.

večer u sedlické hráze

Příjemné spaní jsme nalezli přímo pod hrází na pozemku Povodí Vltavy, kde jsme mohli využít ohniště k pečení buřtů. Spalo se tu báječně po stu kilometrech.

Probuzení v nedělním ránu 17. června 2012 bylo lehce mokré. Drobný deštík neustal ani při snídani a tak další otálení nemělo smysl. Sbalili jsme mokrý stan a po 9. hodině jsme vyrazili přes hřeben s obcí Sedlice dolů k elektrárně sedlické přehrady, která dovedně využívá rozdílu hladin ve spádu meandru Želivky, když k ní přivádí vodu podzemní štolou a tlakovým potrubím. Hned naproti je rekreační středisko Želivka, kde momentálně končila nějaká stmelovací akce nákupčích Kauflandu, takže bufet byl v plném provozu a mohli jsme se občerstvit. Po rozhovoru s domorodcem jsem risknul pokračovat podél řeky lesní cestou, která se brzy měla stát asfaltkou. Vozíček totiž cestu terénem nemá rád a včerejší oprava by mohla mít neplánovanou recidivu.
Každá přehrada s elektrárnou má obykle pod sebou na toku nádrž, která vyrovnává průtok na řece pod ní. Takovou je Vřesník

přehrada Vřesník

Slunce už pražilo mezi oblaky, když jsme sledovali vodáky jak přetahují rafty kolem hráze, a už po asfaltu jsme pokračovali do Želiva. První naší zastávkou tu byl vodácký kanál pod přehradou Trnávka, kam jsme neplánovaně dorazili zrovna do přestávky Mistrovství ČR v raftingu.

vodácký kanál bez vodáků

Zrovna vyhlašovali vítěze soutěže o Pohár města Humpolce. Lákalo by mě svézt se na raftu, ale byl by to určitě nářez. Těšil jsem se už na druhou zastávku - klášter. A hlavně na jeho údajně skvělý 12° tmavý ležák Haštal. Ten bohužel teprve zrál, a tak jsem nepohrdnul světlým speciálem Salesius 15° a na památku si odvezl třetinku polotmavého Haštala. Nové střechy svědčí o snaze navrátit klášteru původní honosnost, ale do výsledné podoby je tu ještě opravdu práce jak na kostele. 

Jak jinak než zase do kopce bylo nutné šlapat další kilometry z údolí a v povzdálí řeky Želivky jsme pokračovali na sever. Další plánovanou zastávku jsem měl u kostela v Zahrádce, kde byla včera pouť, ale odbočku jsme minuli bez povšimnutí, žádný poutač u silnice nestál. Jediná kladná stránka dnešního šlapání spočívala v tom, že kopce nebyly tak prudké a táhlé, jako při včerejší cestě. Zastavili jsme na svačinu až poblíž Kamenné Lhoty. 

zastávka u Kamenné Lhoty

Tekutiny jsme doplnili ještě v následující vsi Kožlí a následovalo překonání údolí Sázavy přes Ledeč. Pokročilé odpoledne si vyžádalo soustředit se na zkrácení cesty domů přes Čáslavsko. Stoupání ke kótě 539 m přes Habrek bylo opravdu výživné. Zato nám ovšem byl fantastickou odměnou dvanáctikilometrový téměř nepřerušovaný sjezd z Hornosázavské pahorkatiny od Vrbky přes Zbýšov a Šebestěnice ke Schořovu. Tady nás příjemně překvapila jedna sakrální stavba, stojící volně v přírodě, mimo obec, že jsme udělali další zastávku s nádherným výhledem na Čáslavsko. 

Čáslavsko od kaple Panny Marie

Rovina přes Tupadly, Vrdy až k úpatí Železných hor uběhla rychle. Cestou jsem zůstal paf z osady Filipov, kde jsme míjeli velmi romantický zámek, o němž jsem neměl ani potuchy. Zbývalo ve večerním horku vytlačit tandem Semtěší a místo zavřené hospody v Sovoluskách jsme večeři přijali v Penzionu Lipoltice. Přes Choltice a zadem přes Barchov, Třebosice, Jesenčany po cyklostezce jsme dorazili domů za soumraku. Po, byť pěkných sto kilometrech, jsme toho měli opravdu dost.

A jak dopadlo testování? Pavel byl spokojený s výbavou, leč ovladač hydraulické brzdy mu stále třísnil ukazovák, zřejmě následek havárie z loňského roku. Musí vyměnit. Tandem má problém s řazením: smyčka bowdenu nahrazující u zadního kola ten příliš krátký (protože na normální kolo) originální, se neosvědčila - zejména při řazení směrem na "kašpara" zůstala viset původní rychlost a kolikrát jsme museli ve stoupání seskočit z kola, což u tandemu není jednoduché...