Přejezd Bystřických hor

Jak jsem tu nedávno napsal, tak se i stalo. Běhání jsem musel nahradit cyklistikou. A tak mi přišel vhod návrh kámoše, že bychom mohli zajet do Polska. Hranice už jsou volné a už dlouho jsem se těšil na Bystřické hory.
A tak jsme vyrazili na vlak v sobotu 28. dubna 2012. Dobrodružstvím byl už nákup jízdenky. Spojení na internetu šlo sice vyhledat snadno, ale cenu jízdenky zdaleka ne. Vyhledávač jen poskytl odkaz: "Pro zjištění ceny cesty mimo území ČR se obraťte na naše Kontaktní centrum nebo na pokladní přepážku v železniční stanici." Kontaktní centrum ČD mi e-mailem odpovědělo, ale neakceptovatelnou cenu nějakých 245 Kč za osobu do Mezilesí. 
Obrátil jsem se tedy na mezinárodní pokladnu na pardubickém nádraží, ale se slečnou jsme si Nerozuměli. Chtěl jsem nejlevnější cenu do toho polského městečka, ale zeptala se mne, zdali chci mezinárodní jízdenku. I se slevami jsme se nedostali pod cenu 435 Kč za dvě osoby. Mnoho času do odjezdu vlaku nezbývalo a paní u běžné pokladny také byla zjevně zaskočena cílem naší cesty. Rozhodl jsem se pro náhradní řešení: rychle jsem koupil jízdenku na slevu pro skupinu do Mladkova za 179 Kč. Hranice překočíme jinde.
Další zádrhel byl u vlaku. Měl sice nákladní oddíl, kam jsme měli uschovat kola, ale nikdo u něj. Tak jsme je museli dát na poslední představek vlaku. Paní průvodčí byla totiž zřejmě zároveň  vlakvedoucí i obsluha zavazadel a měla co dělat stihnout vše. Rychle jsme si tedy vyjasnili, proč máme kola vzadu a přešli k jízdence, z čehož se vyklubala pozitivní věc. Za úschovnu jsme totiž potřebovali zaplatit. Popsal jsem jí kam jedeme a jak je drahá jízdenka, načež se nás s vyjasněným obočím zeptala proč to dělat tak složitě. Jet do Mezilesí přece není žádný problém. A tak jsme doplatili jízdenku z Mladkova do Lichkova za 19 Kč a zaplatili další jízdenku Lichkov - Mezilesí, příhraničí za 60 Kč. Nakonec nás tedy každého stála cesta 129 korun plus 30 korun za kolo. Stále se nemohu zbavit pocitu, že České dráhy jsou nemotorný kolos, který řeší finanční situaci úsporou personálu a přitom nedokáže využít potenciálu informačních technologií.


Odjeli jsme spěšným vlakem 1915 Glacensis v 6.30. Po čtvrt na devět jsme již vystupovali na nádraží v Mezilesí. To na mne zapůsobilo rozpačitým dojmem. Trať totiž prošla výraznou rekonstrukcí, na nádražním areálu to ale nějak nebylo moc znát. Rozsáhlá staniční budova

nádraží v Mezilesí

zela prázdnotou, informační "pragotrony" nefunkční, ba ani označení nádraží zvenku nebylo žádné! Staré rezavé nosníky troleje zůstaly bez nátěru, nanejvýš k nim byly připojeny nové natřené. Pomodlil jsem se k madonce cestujících a mohli jsme vyrazit.
Vystoupali jsme do svahu nad nádražím a mezi cestářskými vozy, které zrovna opravovaly (konečně!) rozbitou silničku směřující k Bartošovicím, a našli lesní traverzovku do vesničky Růženka.
Po modré turistické cestě jsme pokračovali přes Gnievošóv, cesta otevřeným teréném byla
často nepřehledná. Za Poniatóvem jsme nastoupali do prvního většího hřebínku Bystřických hor, Jagodné s parádními vyhlídkami na Kladskou Bystřici s Rychlebskými horami v pozadí

Kladská Bystřice s Rychlebskými horami v pozadí

Sjeli jsme stále po modré právě připravovaným novým běžkařským areálem financovaným projektem EU
do osady Spalona s výletní restaurací Jagodna Po sjezdovce jsme pokračovali silničkou do obce Mloty. Cestou jsme využili příjemného posezení u rybníčku

Miloš při svačině

ke svačině. "Prďák" do Mlotů mne stál pumpičku, která při vibracích na šílených výmolech zřejmě nevydržela v úchytu. Bohužel jsem na to přišel až mnohem dále. Z Mlotů jsem zvolil pro snadnou orientaci zpevněnou lesní cestu malebným údolím potoka Bystřice, největším lesním komplexem, srovnatelným třeba s Hradeckými nebo Žďárskými lesy. Mělo to jednu nevýhodu - byť bylo relativně sucho, často jsme se setkávali dnes se zabahněnými místy způsobenými intenzívní činností harvestorů.
Zastavili jsme se u jedné zrekonstruované klauzy

klauza pod Piekelnicí

a už se těšili přes hřeben na výletní chatu Pod Muflonem, ze které se naskýtá nádherný výhled na Lázně Dušníky.

vyhlídka na Dušníky od chaty Pod Muflonem

Byl tu čas na jedno pivíčko, Zubr za 4,50 Zlotých docela zachutnal. Při pokračování přejezdem na další hřebínek jsme se nevyhnuli "propadu" na okraj lázní. Za sedlem Polská Vrata na hlavní silnici mezi Kladskem a Náchodem jsme nastoupali na červeně značenou turistickou cestu do Kudowy. Ta se malebně vine lukami a lesy, stačilo vytlačit kola pod vysílač Grodziec, občas zdolat přelézačku a už jsme podvečerem sjížděli

sjezd k lázním Kudowa z červené značky

do Lázní Kudowa. Profrčeli jsme centrem a kolem lázeňského parku dorazili do mnou vyhlédnuté, leč dosud nenavštívené hospůdky U Papouška v Malé Čermné

hospůdka na samé hranici, vyhledávaná lázeňskými hosty

na samé hranici.
Tím skončila dnešní "crosscountry" po asi 80 km. Povečeřeli jsme a vydali se na cestu k
domovu stále "po ose". Cyklostezkou z Kudowy přes Lázně Běloves údolím Metuje do
Nového Města a dál po silnici už s rozvsívcenými blikačkami přes Hradec Králové do
Pardubic. Pěkných 166 km a přes 3 km stoupání.