Po Železkách na lyžích

Je to k vzteku. Napřed fest mrzne naholo, pak přijde vánice že zafouká sněhem kdejakou proláklinu (ke vzteku cestářů a kamioňáků), no a když se konečně najdou prachy že může skútr projet stopy, tak zas už je obleva. Čert aby to..
No, že nám Nejvyšší nadělil snížek a zároveň rozhodl že ho hmed roztaví; i nezbylo mi než rychle využít autobus a v sobotu 18.2.2012 odjet v 8:20 z "Koněváče" do Nasavrk. Za 24 korun + 6 korun lyže. Cestou se ukázalo, že jde v podstatě o Ski-bus, neboť už z Pardubic jsme jeli dva běžkaři, v Chrudimi nastoupil snowboardista a dvě běžkařky, ve Slatiňanech další dva snowboardy a běžkařka.
Ještě v noci jsem sledoval záznam meteotanice SÚS Kovářov a zatímco noc na pátek doma ukazovala 6 pod nulou, ta dnešní měla shodně nulu na 200 m výšky v Pardubicích i 500 m na Železných horách. Nic povzbudivého.
Povzbudivý byl páteční obsah webu Železných hor, když na stránce lyžování byla potvrzena aktuálně protažená stopa z Nasavrk do Krásného.
Nastudoval jsem alternativy zpátečního autobusového spojení (neboť v rámci likvidace železnic bylo to z Prachovic právě zrušeno) a s chutí se vydal zádumčivým počasím do stopy. Nasavrcký fenomén zafungoval spolehlivě (horní domy s hradbami sněhu, dolní skoro na blátě) a briskně jsem míjel rozestavěné Keltské sídliště (snad ho ti Keltové dostaví navzdory pokusným finančním tunelům) a zabočil jsem do lesa. Nepostřehl jsem totiž, že projetá stopa nevede lesní silničkou ale kolem lesa.
Lhotický okruh už měl velmi slabou vrstvu sněhu, za mnou už zůstávala bahnitá, sám jsem sotva našel bílý plac abych dojel k Boiice

rozhledna v zimním hávu

Cokrát jsem projel při "Manitůčku" kolem, nikdy jsem tu nestavěl. Výhled do Polabí téměř žádný, zato jsem ho mohl sledovat "ve dřevě"
Po trase Manitou jsem se svezl až do Krásného. Musel jsem odolávat lákadlu místní hospůdky, na rozcestníku měla přilepený lísteček s pozvánkou na prdelačku a ovárek. Nebezpečí tajícího sněhu mě zneklidňovalo, tak jsem raději zajel pod televizní vysílač, abych se přesvědčil, že se skútr dnes ráno skutečně vydal projet další stopy. Sníh byl mokrý, zfirnovatělý, přes poledne vůbec nechtěl klouzat. Měl jsem kliku, skútr mířil do Seče, takže mi svitla naděje, že tam stihnu zpáteční autobus ve 13.32. Nejmizernější úsek ležel podél Chrudimky z Bojanova po pravém břehu k chatám.

podél Chrudimky už se na lyžích moc nedá

Stoupání do Kovářova bylo výživné. V obci jsem potkal protijedoucího běžkaře - tak přece jen nedělali tu stopu nadarmo. Nutno říci, že bez stopy projeté skútrem by takový výlet dnes byl zhola nemožný. 

Těžké mraky nebyly zas natolik mohutné, tak občas prosvitlo sluníčko a přidalo svou energii na tavení sněhu. Jen díky promrzlé zemi ta jeho tenká vrstvička vydržela. Těch 29 kilometrů jsem v nohách docela cítil, zvlášť když se na "bruslích" nedalo ani chvilku bruslit a všechno jsem musel odtahat rukama. Pěkných 29 km. 

Tak akorát jsem stihl odjezd ze Seče, za 37 korun (neuvedeno zda se zavazadlem nebo bez).