Zas jednou na sněhu

V posledních letech se mi jeví, že zimy jsou opravdu nějak mírnější, a i když nejsem příznivec teorií oteplování klimatu, znepokojuje mě letošní průběh zimy. Stačila by o 5 °C nižší teplota, místo prosáklé vody ve sklepě bych nestačil odhazovat sníh kolem domu. V předchozích letech přišly natolik mrazivé dny, že se dalo bruslit na venkovních plochách i bez sněhové pokrývky. Letos jsem ještě nebruslil. Proto jsem s povděkem přijal kámošovu nabídku vyrazit na běžky.
Odjeli jsme Oktávkou do Deštného v sobotu 21. ledna 2012. V předpovědi počasí se hovořilo o polojasnu s odpoledním větrem a sněžením, ale nevlídný den začal v Pardubicích deštěm už po rozednění. Za Třebechovicemi už vítězila bílá pokrývka ve vší krajině. Za Dobruškou už vypadala zima krásně: ojíněné stromy, z polí netrčely brázdy. A v Deštném: bariéry sněhu
kolem cesty. Ve stoupání k Šerlichu byla potíž předjet za autobusem zastavený sypač, naštěstí parkoviště nad křižovatkou bylo poctivě odhrnuté.Musel jsem zorganizovat výpravu, tlačící autobus neschopný do toho parkoviště zacouvat, abychom zaparkovali sami. Nějaká optimistická vyhlídka na hřebenovku tu ovšem nebyla. Startovali jsme do vánice s jakž takž viditelnou stopou po rolbě.
Z teplíčka automobilu jsem se v té vánici sotva rozdýchal, takže jsem měl stažené hrdlo a div neplival krev. Těšil jsem se docela na bufíček pod Deštnou:

v kiosku pod Deštnou

dveře se netrhly, zájemců hafo, byl jsem rád, že jsem se při svačince s grogem vydýchal a uvolnilo se mi hrdlo. Sníh byl "tupý", na otevřených partiích závěje, moc to nejelo. Venku to fičelo, viditelnost kolísavá od "na krok" po nějakých 200 m, zkrátka žádná idyla.  Vydali jsme se dál směrem k Pěticestí, ale vyrolbovaná stopa končila v sedle pod Jelenkou. Václav usoudil, že nemá cenu se pouštět do klasické stopy na "bruslích",

otočili jsme a pokračovali hřebenem zpátky. Minuli jsme Masarykovu chatu sotva rozeznatelnou v té vánici, a  pokračovali na Vrchmezí. Času bylo dost, lákal mě sjezd do Olešnice, ale pod Vrchmezím se stopa zužovala podobně jako pod Jelenkou, rozhodli jsme sjet dolů do Deštného. Projel jsem se svižně, celkem asi 18 km, ale moc spokojený jsem nebyl. Lepší ale nežli trčet v šedivých deštivých Pardubicích. Kde je ta předloňská zima,

zima 2010 v Raisově ulici

kdy jsem jezdil pravidleně na lyžích přes pole a louky kolem trati do Medlešic nebo kroužil okruhy na Závodišti...