Jak bylo na Vánočním výletu

Z různých důvodů jsem letos zvolil pro oblíbenou turistickou akci čtvrtek 29. prosince 2011. A z finančních důvodů jsem zvolil opakování výletu z roku 2007: Přelouč - Bohdaneč. Aby se ovšem nic neopakovalo nějak zbytečně, zvolil jsem tentokrát zcela jinou trasu, malinko napínavější a dobrodružnější, což umožnilo vlídné počasí bez sněhu, spíše předjarní. Patálie s docházkou byla jako obvykle - šli jsme zase jen ve dvou, jako již mnohokrát.

centrum z ulice B. Němcové

Napínavý byl už odjezd z pardubického hlavního nádraží, který byl stanoven na 8. hodinu. Skupinovou jízdenku za 20 Kč pro každého v podraženém tarifu jsme sice pořídili ihned a bez fronty, zato fronta se tvořila na kolejích. Na odjezdové tabuli naskakovalo zpoždění u jednoho vlaku za druhým, dokonce i Pendolino přijelo s dvacetiminutovým zpožděním. Nakonec jsme sice odjeli původně plánovaným rychlíkem Matalík, ale se stejným zpožděním jak ten supervlak. Čas ovšem nebyl naším pánem, tak o nic nešlo. Počasí nikterak nespolupracovalo, a tak před 9. hodinou jsme vycházeli do příšeří přeloučského přednádraží, prosmykli se mezi domky

a vyrazili směr Klenovka. Záhy jsme ovšem zabočili do lesa a kolem rybníčku překřížili starou i novou zelenou turistickou trasu (kterou známe z bikerských tréninků). Překročit Lipoltickou svodnici znamenalo najít vhodné místo, neboť i přes relativně suché počasí ten potok měl docela dost vody s rizikem ho jen tak s batohem na zádech přeskočit. Následovalo stoupání na hřebínek nad Klenovkou přes pole. Zprvu se zdálo, že je skoro suché, ale s přibývající výškou začaly pohorky těžknout a lepivá hlína obalovala podrážky tak, že na kopci v lese jsme se pěkně zahřáli jejím odstraňováním, až jsem z toho dostal žízeň. Lesem jsme dorazili na křižovatku dávných cest, kde nás přístřešek Lesů pozval na svačinu z vlastních zásob.

přístřešek na křižovatce historických cest

Na kole tu obvykle projíždíme bez zastavení, a tak ani nevnímáme sotva čitelnou tabulku s textem:

V tomto místě se od nepaměti říká "u Vobrázku". V minulých staletích tu bývala křižovatka hlavních cest z Valů na Veselí a z Lepějovic na Štěpánov, občas tu prý v noci straší.

Cestou k lepějovickému kostelíku jsme u hájenky sledovali mlsného koníka 

koníci u hájenky

jak okusuje kůru. Zastavili jsme se na vánočně vyzdobeném  hřbitově té dnes neexistující obce.
Kolem ohromného dubiska v rezervaci Meandry Struhy jsme dorazili k samotnému potoku Struha, naštěstí se zachovalou lávkou, takže jsme se snadno ocitli na druhém břehu ve výběhu pod Bílým kopcem (246 m n.m.). Stoupání do lesa na jeho svah už prošlo bez obávaného zabahnění a v pohodě jsme překročili hlavní silnici č. 2 z Přelouče do Pardubic. Bylo už po poledni, chvílemi prosvítalo sluníčko, a přišel čas na oběd. Pro studený nárazový severozápadní vítr jsme museli vyhledat jinou než zamýšlenou lokalitu na rozdělání ohýnku.

buřty k obědu

Buřty přišly k chuti, pivo pěkně vychlazené, v klidu jsme se mohli vydat na další cestu. Následovalo překonání hlavní železniční trati poblíž vysokonapěťové rozvodny u Opočínku. Týpek z domku u dráhy se nás ptal, co tam hledáme. "Nejkratší pěšinu k zahrádkářské kolonii v Opočínku", řekli jsme mu, a poslal nás k silnici. Nevěřili jsme mu a udělali jsme dobře. Kousek za domkem jsme zabočili do háje a pokračovali jeho okrajem  v překvapivě vysokém svahu nad labišti. Zase se zatáhlo, ale nepršelo, a celkem v pohodě jsme prošli kolem zahradních domků do Lánů na Důlku. Tam jsem vyhledal polňačku, po které mě kdysi provedl Labža rovnou k srnojedskému  zdymadlu

Měli jsme vyjednaný přechod přes řeku. Zdymadlo nemá lávku, která by spojovala oba břehy, tak je nutné po přechodu lávky nad jezem sestoupit k plavební komoře a přejít po jejích vratech. Naštěstí mají na zdymadle vzorný pořádek a bez problémů jsme se rychle dostali na pravý břeh Labe.

u zdymadla na pravém břehu Labe

Tam už to bylo horší. Po mostě přes úžasně "vonící" struhu jsme vystoupili na betonový břeh semtínské odkalovací nádrže Lhotka. Od ní už jsme šlapali jen trávou podél břehu až k soutoku Černské struhy s 

Labem. Už se začalo stmívat, tak jsme rozhodli skončit dnešní výlet v teple zdejší hospůdky na návsi.

konečně v teple 

Zvlášť když za půl hodiny jel autobus MHD, který mě doveze skoro před dům. Jenže chyba lávky! Řidič osmnáctky totiž vyrazil o něco dříve, než v pravidelném odjezdu v 16:54, tak nám ujel! Dodrželi jsme tedy nakonec plánovaný cíl v Bohdanči, kam jsme dorazili tmou po 19 kilometrech.