Bývaly časy, kdy jsem hned po Štědrém dnu odjížděl na hory. Teta zamluvila veliký pokoj na chatě tehdy traťové distance v Peci pod Sněžkou, kam se mohla poskládat celá širší rodina. Těšil jsem se na sníh, lyžování, sáňkování, a zvlášť na skiboby. Jen jsem byl smutný z toho, že jsem si nemohl vzít s sebou všechny hračky - i když ty sportovní, jako lyže, samozřejmě ano.
Dnes se mi nedaří, o svátcích civím doma, chybí mi pohyb...
Při podivném průběhu počasí v posledních letech, kdy zima v Polabí připomíná spíš tu britskou, alespoň plánuji nějaký ten "nízkonákladový" výlet. Jako například v pátek 30. prosince 2017.
Ukazuje se, že bylo pošetilé věnovat středeční oblačné počasí s občasným sluníčkem nákupu na zbytek roku, jelikož odklad na čtvrtek znamenal rovnou do slejváku. Takový je letošní začátek zimy v Polabí. Bývaly časy, kdy touto dobou udeřily mrazy a bez sněhu se na rybnících vytvořilo nádherné "zrcadlo" lákající k bruslení.
Po osmé hodině vyjíždíme "jedničkou" s přestupem na "šestnáctku" pod Kunětickou horu. Je nad nulou, po včerejším výrazném dešti můžeme očekávat bahno. Na úvod nás pobavili jeleni v obůrce vedle restaurace. Po cestě do Hrobic jsme skutečně museli často kličkovat lesem, abychom se vyhnuli od traktorů rozbahněným místům. Žádné turisty jsme téměř nepotkali. S výjimkou těch pravidelných:
během zastávky u stolečku Lesů ČR projevil o mou svačinu zájem jeden rozpustilý turista z koníkova doprovodu.
Zimní krajina je velmi průhledná bez listí, proto jsem si povšiml jakýchsi šancí, které jsem jindy nezaznamenal, přestože po přeložce žluté turistické cesty nejdu poprvé. Nejsou zakresleny v žádné turistické mapě, tištěné či internetové. Možná tu koníci trénují terénní přípravu.
Zajímavější je představa, že tu bylo nějaké rybniční zařízení na břehu rybníka Velká Čeperka, kdysi největšího rybníka široko daleko. Ostatně následující cesta žluté značky pokračuje na ploše tohoto dávného rybníka.
Slibované sluníčko opět nevysvitlo a na větru uprostřed polí to bylo pocitově na nule, termoska s horkým čajem se opravdu hodila.
Železniční trať jsme křížili na nové zastávce Stéblová.
Připomněl jsem si výlet z roku 2012, kdy tu ještě stával domeček výpravčího - obsluhy závor. Od roku 2016 je připojena druhá kolej na budovaném dvojkolejném úseku do Opatovic. Čekal jsem rychlejší postup stavitelů železnic při zdvoukolejnění celého úseku z Pardubic (nebo aspoň Rosic) do Hradce Králové.
Trochu mě překvapilo, že do stanice zůstala zaústěna vlečka do bývalé Prefy, také jsme ji použili pro další postup. Že by ještě někdo uvažoval o zdejším provozu, když na přejezdech lesních a polních cest jsou koleje zasypané?
Po zpevněné lesňačce jsme lesem prošli kolem písníků Oplatil a Hrádek
bez sluníčka a letní atmosféry koupání je ta krajina celkem pochmurná. Kolem hájovny u křižovatky jsme přešli na dolanskou silničku. Ale myšlenku na polévku v Dolanech jsem rychle zahnal, co když bude hospoda zavřená. Ještě před obcí jsme odbočili do lesa a rovnou za nosem ho přešli poblíž Opatovického kanálu na cyklotrasu kolem Bohdanečského rybníka.
Původně jsem plánoval dojít až do Živanic na konečnou MHD, ale když došel teplý čaj, bylo lepší se těšit na groček k Čochtanovi.
Za soumraku jsme odjeli "trojkou" z Lázní Bohdaneč s přestupem na "desítku" domů.
Pěkných dvacet kilometrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat