Jak mi začala nadílka

Na rozdíl od mnoha známých, já se dnes těším na Vánoce, skoro jako Ježíškova vnoučata. Ten projekt nahradil podporu Českého rozhlasu jinému letitému projektu. Také jsem kdysi podporoval podobné aktivity, dokud jsem mohl nějaké peníze uvolnit. Tak mi dnes přijde vhod, když dostanu sám nějaký dárek. A letošní nadílka mi začala už v pondělí 18. prosince 2017.

Po pár letech jsem navštívil kino. A to hned ve 3D. Přišel sem teoreticky osmý díl Hvězdných válek známý pod titulem Poslední z Jediů. Usedl jsem do pohodlného křesla pardubického CineStaru. Najedl jsem se předem, ani u televize jsem si nezvykl něco přikusovat a chroupat během představení.

Nejsem nějak fanatický fanoušek toho seriálu, ale dobře si vzpomínám na jednu epizodu dávného pobytu ve Spojených státech v roce 1991. Bylo to někdy v létě, kdy jsme pobývali o víkendu v nádherné vysočině Adirondacku v Newyorském státě. Něco jako Jeseníky, ale mnohem rozlehlejší, se spoustou jezer a s o trochu vyššími vrcholky. Opravdu působivá krajina, ve které měli svůj srub rodiče Marka, našeho hostitele. Našinec zná spíše jen název místního střediska zimních sportů - Lake Placid.
Užívali jsme si každého dne pobytu v té zemi, a přišel jeden večer, kdy se najednou nic neplánovalo, všichni se těšili na televizi. Dávali totiž nějakou epizodu z toho seriálu. Nestihal jsem angličtinu, Mark mi sem tam objasňoval vztahy z filmu, ale film jsem sledoval celkem se zájmem. Jen na ty reklamy během vysílání jsem si nějak nedokázal zvyknout. To je něco, co mne dnes, kdy už ty reklamy běží i tady, odrazuje dokoukat nějaký příběh.

Trochu jsem četl něco sci-fi, třeba J. M. Trosku, bratry Strugacké, nebo Stanislavwa Lema, ale koukat na v té době mistrovsky natočený film plný triků, byl zážitek. Před letošními svátky běžela celá série Hvězdných válek v televizi, podíval jsem se alespoň na předcházející epizodu, abych byl "v obraze".
Prostorové efekty jsem ale nějak výrazně nevnímal, občas jsem si posunul brýle, abych se ujistil, že jde opravdu o 3D film. Asi nejsilnější scénou z tohoto pohledu je parádní záběr hlavní hrdinky, jak udržuje ve vzduchu velké balvany na pozadí unikajících postav.
Film jsem si užil, ale v duchu jsem se vracel do kina Jas s jeho obrovským plátnem pro tehdejší sedmdesátimilimetrové filmy, kde obvykle probíhaly premiéry.