Oblíbené příspěvky

sobota 11. listopadu 2017

Přemyslovci a jedna rozhledna

Tuhle si posteskl kámoš, že se ještě nesvezl po zánovní cyklostezce z Chocně do Ústí nad Orlicí. Znám ji dobře, jednou jsem ji dokonce nedobrovolně projel za tmy a bez svítilny. A že bychom se mohli při té příležitosti podívat na rozhlednu Andrlův Chlum. A také se cestou zastavíme ve Vraclavi, místě české historie.

Slovo dalo slovo, volno mezi směnami mi vyšlo zrovna na svátky, tak  teplý letní čtvrtek 6. července 2017 jsem se s Romčou a Jirkou vydal na kole na cestu. Z Jesničánek přes Nemošice k opravenému mostu přes Chrudimku u Štětína, vede odtud nová asfaltečka přes pole do Hostovic. Dál už jsme kopírovali trasu železnice a pak za Stradouní vystoupali na Vraclav. Tu cestu známe s Romčou z loňského výletu do Litomyšle.



Poprvé jsem se zastavil ve Vraclavi  snad až v roce 2009, neznám ji odjakživa. To místo mne upoutalo především svou polohou. Obec se rozkládá na okraji plochého hřebene, který se odtud zvedá z Polabské nížiny jižním směrem. Z Pardubicka je viditelný za pěkného počasí, aniž by kdo tušil, že se na jeho temeni a ve zdejších erodovaných  roklích skrývá ves s úctyhodným barokním areálem. Ten se dočkal v posledních letech rekonstrukce, bohužel nekončící.
Největší pozoruhodností je, že tu existuje ještě jedno historické období, o pár set let starší, které vypovídá o poměrech mezi vládnoucími skupinami země na prahu 12. století. Vyřizování "účtů" mezi Přemyslovci a Vršovci.
Trochu mne mrazí při pomyšlení, co se odehrávalo v lužních lesích Polabí v dobách, kdy se Římské impérium svíjelo v posledních křečích svého vývoje. Připomíná mi to o něco hmatatelnější výpověď o vyvraždění Slavníkovců, kterou jsem si "osahal"  při výletu do Polabí před lety.
Tentokrát jsem si vychutnal prohlídku kostela, kam byla přenesena zrestaurovaná kalvárie z křížové cesty na Hedeč poblíž Králíků. Po letech jsem totiž zažil dobu otevřeného muzea.

Zbývalo jen sjet do Vysokého Mýta. Vyvstala myšlenka dát si někde oběd, ale nechtělo se mi hledat zrovna v Mýtě, když po cestě bude dostatek příležitostí. Přivítal jsem možnost svézt se po cyklostezce do Chocně. Netušil jsem, že ta dvě města už jsou takto spojená.

Pravda, všiml jsem si kdysi při průjezdu Chocní domů, že odbočuje na Mýto, ale netušil jsem, že nevede jen na konec města. Je už trochu opotřebovaná, takže jí bude už dobrých pár let. Proklínal jsem přitom Pardubice. Tohle město má sice pěkných pár kilometrů cyklostezek - ano, i do Lázní Bohdaneč, ale "nikam" nevedou. Ve smyslu propojení s okolními městy: Chrudimí, Holicemi, Přeloučí či Hradcem Králové. 

Na lehkém obědě jsme se zastavili v hotelu Marylin proti choceňskému nádraží. Rázem mi k výletu přibyl přívlastek ochutnávkový, neboť tu měli točený Zlatý Bažant a pro Jirku,  rodáka z Brna,  Starobrno.


Po vjezdu do parku Peliny jsme ihned pochopili, jakým šlágrem je cyklostezka do Ústí. Proplétali jsme se mezi malými i dospělými cyklisty, neustále byli ve střehu před bruslaři a přibrzďovali při průjezdu dalšími "občerstvovnami". Nicméně se stezka nikde neucpávala a připomněla mi oblíbený "Václavák" mezi Žďárem nad Sázavou a Dářkem", kde ovšem k Dářku se nejede po asfaltu.
S přeměnou obyčejné křižovatky v kruhovou je třeba pečlivě sledovat průběh stezky v Brandýse.

Stezka Choceň - Ústí je velmi oblíbená. Vine se romantickým údolím mezi řekou a železnicí. Trať je sice dvojkolejná, ale má tu nádech lokálky, neboť se stále nedaří zmodernizovat tento úsek hlavního koridoru a vlaky tu musí jezdit pomalu. Ovšem blýská sa na nové časy a je lepší užít si  to údolí, než ho modernizace třeba připraví o tu krásnou atmosféru.

Poprvé jsem kličkoval po nové stezce od nádraží pod stoupání na Andrlův Chlum. Totální přestavba ústeckého železničního uzlu s impozantním přemostěním Orlice změnila staré návyky.
Výživné stoupání po silnici, známé ze závodu automobilů "do vrchu", bylo usnadněno zákazem vjezdu na odbočku z hlavní silnice č. 360 k vrcholu. Ne proto, že by se zrovna jel závod, ale koná se tu soustředění minikár.


Pohodlné stoupání na vyhlídkovou věž se vyplatí, rozhled je tu skutečně kruhový a panorama pamětihodné. Nejlépe ovšem za výtečné dohlednosti, což se nám téměř podařilo. Schodiště je zhotoveno jako dvojitá šroubovice, takže stoupající se nepotkávají se sestupujícími. Zato vyznačení panoráma na informačních cedulkách moc pohodlné není.

Užili jsme si sjezdu zpět k nádraží a odjeli odpolednim osobákem domů.

Pěkných 80 kilometrů.

Žádné komentáře:

Okomentovat