Oblíbené příspěvky

neděle 6. března 2016

Nechtěné očekávání

Stalo se, s čím jsem počítal, ale netěšil se na to. Každý z nás musí počítat se smrtí. Patří k životu a je neodvratná. Počítat s ní dříve se musí třeba ve válečném konfliktu. Pokud jsi vlastenec, dokonce v takové situaci se na to připravuješ. Tímto rozjímáním jsem ale začít nechtěl. 
Přišlo k tomu jinak. Po smrti rodičů jsem se musel postarat i o nemovitost. Po vichřici Kirill jsem se ponaučil, jak funguje pojištění. Nejsi-li pojistník, nic nedostaneš. Vichřice mi poničila kousek střechy a Česká pojišťovna mi suše napsala, že pojištění po smrti maminky, která uzavřela pojistku, automaticky zaniklo a peníze, které tatínek platil za její (jeho) složenky nekryly pojištění a nelze je vrátit. Tehdejší spolumajitel (můj nevlastní bratr) se nikterak na pojištění nepodílel a na mou námitku, že došlo ke škodě, nereagoval. 
Po vypořádání dědictví jsem tedy pojistil dům. Samozřejmě jsem to chtěl co nejlevněji. Máš na rozmyšlenou - zda pojistit jenom nemovitost, nebo i domácnost. Nemá cenu rozebírat pro a proti. Spíš jde o to, na čem ti nejvíce záleží. Kolo, auto, domácí kino? Není problém, za tučný příplatek lze pojistit prakticky všechno. 
Necením si ničeho více, jak střechy nad hlavou. Pojistil jsem tedy dům. Ale s ním lze pojistit i pozemek. Na různé eventuality, povodně, laviny, a třeba havárie.

Audina v brance po havárce.

A na tu v pátek 4. března 2016 došlo. Tady v Jesničánkách, jak se čtvrť Pardubic jaksi neoficiálně nazývá (neb oficiálně je celý kvartál Pardubic nazýván Zeleným předměstím), platí dopravní značení s vyznačenými přednostmi. Jsou tu označeny ulice jako hlavní a na křižovatkách jsou značky "Dej přednost v jízdě". Bydlím v rohovém pozemku, tudíž na křižovatce ulic Terezy Novákové a Raisova. V Raisově ulici je nedaleko školka, kam v době vyučování zajíždí spousta rodičů se svými ratolestmi. Raisova není hlavní ulicí. Ridiči by to ale nemělo nikterak vadit. Vidím "trojúhelník" [znacka.JPG] a automaticky přibrzdím. Ovšem ne každý tak postupuje. Už vícekrát jsem zahlédl z okna "hořejšího" pokoje, jak toto nařízení řidiči nerespektují. Dvakrát se mi podařilo je dostihnout. Hrozně se divili, když jsem jim ukázal, čeho se dopustili.
Jednou to byla i maminka, která si přijela vyzvednout své dítko že školky. Zpočátku se cítila dotčená, že jsem si dovolil jí připomenout chybu, které se dopustila. Musela ale uznat, že mohla srazit dítko, které se tu občas prohání na koloběžce nebo skateboardu a nevnímá dopravní předpisy, když nejede po chodníku a po silnici vjede do křižovatky.
Nakonec tedy buďme rádi, že na zdraví škoda nevznikla, stačilo totiž, kdybych zrovna v tu dobu šel vybrat poštovní schránku, jak to obvykle v tu dobu, po návratu ze zaměstnání, dělám.

Žádné komentáře:

Okomentovat