Oblíbené příspěvky

15 prosince 2015

Pod nejdelší lanovkou Železných hor aneb investigativní Vánoční výlet + aktualizace

 Aktualizace na konci článku...

Letošní Vánoční výlet měl tak trochu investigativní náboj. Vánoční svátky bez sněhu, včetně těch letošních, usnadňují pěší výlety volnou krajinou. Nádherné slunečné počasí přislíbili meteorologové. Možná i kvůli tomu se na této miniaturistické akci sešli dokonce čtyři účastníci, byť se všichni sešli až v Seči. Možná ten úvodní text pozvánky přece jen někoho přesvědčil:

Sychravé prosincové dopoledne, mlha se válí v údolí Chrudimky, naplněném místy voňavým, jindy vlezlým dusivým dýmem z komínů Bojanovských chalup. Lehký vítr převaluje chuchvalce mráčků a do zurčení řeky občas zazní lehké zasvištění v jinak ztichlém porostu kolem řeky. Čemu patří ten zvuk? Nezní pravidelně, občas něco lehce zarachotí, jako by v té tajemné bělosti někdo dával tiché znamení. Snažím se jít po zvuku, koukám kolem sebe, ale nic na zemi není toho zdrojem. Až pojednou - cosi mne nutí pohlédnout nad sebe, když se v poryvu větru otevře v tom oparu jasnější okénko a v něm letí jakési korýtko, nebo spíš vozík se vznáší tiše nad mou hlavou. Co to, k čertu, je??

Nastupoval jsem do dálkového autobusu  na Zborovském náměstí ve středu 23. prosince 2015 ve tři čtvrti na sedm a za 38 korun jsem pak se dvěma pardubickými účastníky za rozbřesku vystupoval ve Starém Dvoře pod výšinou s hradem  Lichnicí.

Rozbřesk ve Starém Dvoře.

Ve třech jsme namísto čekání na přípoj do Seče tam vyrazili pěšky přes Žďárec. Kámoš nás tam již očekával a po nákupu v místním obchůdku jsme vyrazili k předpokládané západní stanici lanovky. Prošli jsme kolem budovy správy přehrady tunelem na hráz a ve stoupání silničky do Proseče jsme vyhlíželi možné stopy stavby lanovky. Svah, léta pokrytý hustým porostem, prozradil záhy letité události.

Z konec lanovky.

Základy západní stanice, nacházející se zhruba proti bezpečnostnímu přelivu vodního díla, jsou dodnes zřetelné v terénu, včetně zbytků závaží.

Z této pozice jsme se snažili držet předpokládané trasy lanovky a pokračovali jsme terénem. Dokumentaci lanovky jsme k dispozici neměli, místo toho jsme předpokládanou trasu jen vytýčili do mapky. Předpokládal jsem nějaké stopy po opěrách, ale byla to asi naivní představa. Pokud byly dřevěné a bez základů, nic se v terénu nedochovalo.
Trasa nás dovedla až k elektrárně sečské přehrady v osadě Na Bělidle,
Malá vodní elektrárna Seč - Zhořelec.

kde jsme mohli obdivovat původní tlakové potrubí i rotor vodní elektrárny.
Poblíž Bojanova jsme vyhledali ruiny napínací stanice, která tu kdysi na lanovce sloužila, zatímco nyní slouží jako vítaný objekt geocachingu.
Zbytky napínací stanice.


Další postup na trase nás zavedl do nečekaně náročného terénu, ve sněhové pokrývce téměř neschůdného. V přírodní rezervaci Vápenice jsme odhalili vyústění nějaké štoly (opuštěné průzkumné důlní dílo) potvrzující jen, že Železné hory byly po léta objektem dolování na rozsáhlém území.

Místy náročným terénem jsme se blížili východní stanici této zhruba osm kilometrů dlouhé lanovky. Její místo jsem již znal z letního cyklovýletu, takže i bez nějakých informačních cedulek jsme jej ihned vyhledali. Dolehl na nás hlad po nějakých pěti hodinách pochodu



Výzkumná část výletu tím byla ukončena a následoval přesun do Nasavrk. Další kilometry přibyly a v nohách těch nějakých 22 kilometrů bylo cítit. Přidala se i žízeň a tak čekání na zpáteční linku do Pardubic zpříjemnil pobyt v hostinci Pod lipou.

AKTUALIZACE
24. ledna 2016 připojuji aktualizaci tématického obsahu výletu. Navštívil jsem totiž muzeum na Ranči Kovářov, v bývalém hostinci, kde je na několika panelech celkem podrobně vylíčena výstavba přehrady pod Sečí včetně provozu lanovky z Libkovského lomu. Patří k tomu i reprodukce dobových fotografií. 
Z popisu lanovky vyplývá, že buď jsme při výletu někde minuli, nebo již byla rozebrána stavba druhé napínací stanice u Hořelče.

Žádné komentáře:

Okomentovat