Už jsem v některém předchozím "pohraničním" příspěvku zmínil z mého pohledu podivnou situaci v sudetském prostoru po Druhé světové válce. Nahrazení Němců Poláky nepřineslo nic dobrého pro to pohraniční území ani v dobách Varšavské smlouvy. Střežení hranic polskými pohraničníky, vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v roce 1981 a podivné aplikace mezistátních smluv v období po tzv. Sametové revoluci zásadním způsobem brzdily rozvoj pohraniční turistiky donedávna. A bez suportu fondů Evropské Unie bychom nebyli schopni řešit tuto otázku dodnes.
Tato situace je mi důvodem k jisté frustraci z toho, že jsem nebyl schopen ani v dobách studentských nalézt nějakou možnost, jak proniknout do té nádherné oblasti Severovýchodních Čech. O to víc se snažím užít si ji dnes.
Tak po jarní návštěvě Vratislavi (viz dřívější příspěvek sekce "turistika") přišla další návštěva česko-polského pohraničí. V sobotu 15. července 2015 nám naši náchodští přátelé připravili výlet do Wambierzyc. Toto poutní místo bylo pro mne jakousi tajemnou enklávou v šerosvitu Broumovských mlh. Viděl jsem fotografie a pohlednice, slyšel vyprávění očitých návštěvníků, ale nedovedl jsem si představit nějakou konkrétní podobu.
Jednou z forem dnešní cyklotutristiky je využití cyklobusů. V rámci shora zmíněné úvahy jsem si nedovedl představit něco takového na mezinárodní úrovni. S pomocí Unie to jde. Nasedneš v Náchodě, zaplatíš korunami, za hranicí cestující platí Zlotými. No, nezávidím řidiči, a pro autodopravce by určitě bylo lepší, kdybychom už všichni používali Eura.
Vystoupili jsme v Karlówě, východisku do národního parku Stolových hor.
Vyhlídka na Hejšovinu z Karlówa. |
Městečko na mne nezapůsobilo nějakým bombastickým dojmem, ale vše se může v dohledné době změnit, dlaždiči a kameníci na rynku se činili a nebylo by to Polsko, kdyby na kostele svaté Doroty nesvítila monumentální freska. Pro příznivce drážní archeologie je to vítané místo kde je ještě znát v terénu trasa železnice z dob její sudetské slávy.
Fondy EU tu pomohly vybudovat asfaltovou cyklostezku do hlavního cíle našeho výletu. Bazilika působí skutečně monumentálním dojmem ve srovnání s běžnými, i když někdy trochu extravagantními sakrálními památkami v Polsku. Proti mé představě bazilika Pany Marie nepůsobí zrovna svěžím dojmem, zejména ve srovnání například s poutním kostelem na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, ale množství lešeňových konstrukcí svědčí o snaze přemoci zub času.
Neobvyklý je půdorys stavby: centrální oválná loď s přistavěným ochozem. Zjevně výsledek postupné výstavby. Díky tomu si lze památku takříkajíc vychutnat, sledovat výjevy ze života svatých při procházce vnitřními prostorami
Mám dokonce pár snímků - přestože se, dle upozornění na cedulkách před vchodem, nesmí uvnitř fotografovat, Romča si toho nevšimla.
Pro návrat zvolili naši hostitelé turistickou cestu přes Božanov a Machovský kříž. Netušili, do čeho se pustili. Ovšem s povděkem jsem tu cestu přijal, neboť pohled z druhé strany hranic, tedy vyhlídku na Broumovské stěny odjinud než třeba z Hronova, jsem zažil poprvé v životě a fascinovala mě.
Panorama Broumovských stěn od Wambieřic. |
Jelikož se zdá, že meteorologům vychází spíše předpověď špatného počasí, nežli pěkného, zatáhla se obloha a přišla bouřka. Lehce promoklí jsme se naštěstí zachránili v penzionu Majka ve Slavném.
Vedra bouřkou skončila, v neděli 16. července 2015 už bylo jen příjemně teplo. Výlet do Nového Města nad Metují přinesl v pročištěném vzduchu další parádní vyhlídky.
Vyhlídka na Český ráj od Nového Města nad Metují. |
Občerstvili jsme se na letišti a nevynechali ani návštěvu zámku.
Vyhlídka na mou "domovinu" - Železné hory od Nového Města. |
Žádné komentáře:
Okomentovat