Oblíbené příspěvky

pátek 18. ledna 2013

Z Košumberku do Horky

Lednové počasí v jeho první polovině dokončilo předvánoční oblevu takovým způsobem, že nám kolem domu zmizel sníh a tráva se zelenala skoro jak na jaře. Také při teplotách nad nulou už skoro měsíc čerpám vodu pronikající do sklepa. Romča už přestala chrchlat a kámoš Pavel měl kvůli marodce kolegy neplánované volno. Trochu přimrzlo, zkrátka ideální čas na výlet.
Ten jsme tentokrát naplánovali na
neděli 13. ledna 2013. Jako výchozí bod jsem zvolil Košumberk.Znamenalo to pro mne  poprvé  využít a vyzkoušet východočeský dopravní systém IREDO v kombinaci vlaku s autobusem. Tak jsme mohli za 37,- korun na osobu odjet v 7:49 spěšným vlakem Kunětická hora do Chrasti. Tam už čekal autobus do výchozího bodu. Jízdní řád uváděl "přesun asi 2 min", tak jsem spekuloval, kde je jeho zastávka. Je přímo před nádražím, tak netuším, kdo tam dává informaci o přesunu. Na linku byl nasazen menší autobus, ale úplně by stačil mikrobus - do Košumberka jsme totiž jeli jen my tři jako jediní cestující.

Zřícenina Košumberka od autobusové zastávky.

Zajímal jsem se hlavně o pivovar Košumberk, zaniklý v roce 1949. Dnes tu probíhá rekonstrukce s přispěním fondů EU. Bohužel jsme ale nikde nenalezli známky provozu hospody, natož pivovaru. Příznačné pro celý dnešní výlet. Seběhli jsme stráň pod hradem a vydali se po zelené turistické značce přes Novohradku k lesu. Počítal jsem s postupem lesním komplexem k Zaječicím. Nebyli jsme vázáni žádnou konkrétní cestou, postupovali jsme po lesních cestách i volným terénem. Vhodná místa jsem vybíral pomocí map orientačního běhu, v záloze jsme měli i GPS. Počasí nebylo zrovna ideální, slunci se nedařilo prorazit mraky, ale přesto bylo příznivé pro turistiku.

Atmosféra kdesi u Zbožnova..


 Země měla zmrzlý povrch s malou vrstvičkou sněhu, dobře se pochodovalo. V lese Bukovina jsme posvačili ze zásob a v chladu se těšili na něco teplého v hospůdce. Nepočítal jsem ani s tím, že by fungovala restaurace u někdejšího poutního místa Svaté Anny, u zdejší kaple. V tom mrazivém údolí jsme zkonzumovali zbytek svačiny. Pěkně jsme při tom prochladli a rádi se vydali na další cestu po modré turistické značce.
V lese poblíž obce Skála jsme značku vyměnili za zelenou a v obci jsme vyhledali hostinec U Bačkovských. Bohužel zavřený, ani otvírací doba nebyla pro informaci vyvěšena. Těšili jsme se na kostelík sv. Jana Křtitele v Podskále, ke kterému jsme klesli strmou pěšinkou, lemovanou zábradlím.
Tady jsem začal pociťovat pichlavou bolest v kotníku. Až po té jsem si všiml, že jdu celou cestu ve volných pohorkách. Zašněrováním nad kotníky jsem už to nedohonil a pokračovat jsem musel velmi opatrně.
Rozhodl jsem zkusit (v létě oblíbenou) hospodu ve Vrbatově Kostelci.  Vydali jsme se k ní podél Žejbra a přes chatovou osadu. Výsledek byl stejný, jen s tím rozdílem, že vývěska inzerovala otevřeno od 18 hodin. Na vlakovou zastávku by to byl kousek, ale vlak jel zrovna když jsme přicházeli do obce. Co v 15 hodin bez hospody, když další vlak jede až za hodinu a půl? A kamarád Roman, který tu prakticky bydlí na chalupě, byl zrovna v Pardubicích.
Tak jsem zvolil jako další postupný cíl Horku, kam se dá dostat přes zalesněný hřbet, který železnice objíždí širokou smyčkou. Vyšli jsme kolem Středu Evropy. Jedná se o významný geodetický bod, který nemá se středem nic společného. Pobavila mě tam růžice směrovek,

"Střed Evropy"


na nichž si někdo vymýšlel vzálenosti do Evropských měst (a docela se trefil, jak jsem si ověřil na internetu).
Překonali jsme dvě údolí kolem hřebínku pomocí železnice, dnes už je téměř jistotou, že nečekaný nákladní vlak nepojede.
Nejbystřejší zrak má Pavel: zahlédl totiž na okraji lesa stádečko muflonů. Než Romča vytáhla dalekohled, vzdálilo se stádečko tak, že než bych vytáhl foťák z pouzdra, už bych je nerozeznal. Miluju výlety kdy potkám zajímavá zvířátka.
Trochu jsme se zamotali v Mezihoří, když okolní louky a polnosti jsou dnes oploceny nebo aspoň lemovány ohradníky. Za šera jsme dorazili do Horky a přivítali občerstvení ve zdejším obchodu/hospodě. Pěkných skoro 20 km.

V 16:54 nám jel zpátky domů vláček RegioNova a těžký úkol jsem zadal průvodčímu: co bude nejlevnější, když Pavel jede až na hlavní nádraží, zatímco já s Romanou jen na Závodiště. Ejhle co musí zvládat průvodčí na trati bez výdejen. S pomocí svého Blackberry si s tím poradil docela rychle: 
- skupinová jednosměrná na Závodiště pro 2 dospělé za 68,- vychází 34 Kč/os
- pro jednu osobu na hlavní nádraží bez slevy za 45 Kč, s IN kartou 34 Kč (-25 %)
- jízdné ČD pro 3 os. na hlavní nádraží za 100,- vychází 33,30 Kč/os.

Žádné komentáře:

Okomentovat