Rozloučení s orienťáckou sezónou

Sobota 13. října 2012 byla pro mne ve znamení loučení se sezónou orientačního běhu. Rozhodl jsem se pro 15. závod ligy Vysočiny. Původně nepříznivé počasí tentokrát stihlo vypršet ještě v noci před závodem a ráno přišlo krásně prosluněné, i když chladné.
Horší to bylo s dopravou. Systematická likvidace českých železnic pokročila i na někdejší Rakouské severozápadní dráze do Havlíčkova Brodu neuvěřitelným způsobem. Přes třicet let jsem se vydával ranním spěšným vlakem kolem osmé hodiny do Hlinska nebo Chotěboře, nebo pokud jsem chtěl být ještě dříve na Vysočině, musel jsem si přivstat a běžet na Závodiště o půl sedmé. Všechno to vzalo s posledním jízdním řádem 2011/2012 za své a po železnici se ráno o víkendu ani do Brodu nedá dojet.
Vyjednal jsem si s pořadatelem pozdější prezentaci a před 10. hodinou dorazil do Dolního Sokolovce.

Začátek startu byl v 10 hodin a já v klidu stihl svůj start 47 minut poté. Závod jsem si opravdu užíval. Forma sice zmizela se záříjovou angínou, ale do lesa jsem se těšil. Trať mé kategorie H45 měřila vzdušnou čarou 7,8 km s převýšením 240 m a 14 kontrolami. Moc mne potěšil stavitel tratí Kája Šťastný, že i naši trať situoval do centra Doubravského údolí a mohl jsem si vychutnat ty nejkrásnější pasáže. Je znát, že když se najde společná řeč s ochranou přírody, tak lze proběhnout i rezervací. Mezi třetí a čtvrtou kontrolou jsme totiž probíhali povinným značeným úsekem po pěšinkách pod Sokolohrady a v klidu jsme pokračovali v závodu na druhém břehu řeky.
S docela šíleným časem 1:22:13 jsem získal 7. místo ze 17 hodnocených, s čímž jsem nakonec byl víceméně spokojen.

Těšil jsem se i na "doprovodnou" část dnešního závodu - odjezd "po ose" domů na horském kole. Slunečný oblačný podzimní den lákal k potulce s jasným cílem: dát si pivo v minipivovaru ve Žlebských Chvalovicích.

Mostek přes Doubravu v Točitém víru.

Vyrazil jsem nádherně zbarvenou krajinou přes Horní Sokolovec kolem Doubravy s Dolním Mlýnem po zelezné značce. Únava mě dostihla v Lánech, kde jsem si u autobusové zastávky odpočal při svačině a vyhlídce na snad nejstarší lípu v Čechách, pěkně vykotlanou a pečlivě opravenou. S vyhlídkou na hřeben Železných hor

Hřeben Železných hor od Lánů. 

jsem pokračoval na Spálavu. Ukázalo se, že déšť byl přece jen asi vydatný a cesty byly značně rozbahněné, musel jsem dosti slevit na plánované trase. Z Modletína skoro až na Javorku jsem to musel vzít po silnici. Úbočím Kańkových hor do Třemošnice a po modré do Žlebských Chvalovic.
Na rozdíl od palírny, u pivovaru nebylo nikterak rušno, hostinského by se nedočkal. Mezisezóna jak vystřižená. Obsloužil mne tedy jeden přeloučský štamgast a přece jen jsem výtečné černé pivo ochutnal. Stihl jsem při tom shlédnout Velkou Pardubickou a nakonec jsem se domů vracel přes Míčov, Vyžice a z Heřmanova Městce prakticky za soumraku. Pěkných 65  km na kole.