Konečně svobodně ve Slezsku

Poslední týden v červenci jsem se zúčastnil závodů v orientačním běhu ve Vidnavě, jak jsem tu už psal. Těšil jsem se moc do Dolního Slezska a přijel jsem proto s předstihem a vzal s sebou kola i Romču. Chtěl jsem si užít svobodného pohybu díky Schengenskému prostoru, který je vysvobozením od nesmyslných byrokratických překážek, které jsem tu zažil před patnácti lety. Tehdy jsem zažil ústrky vyhlášky o tzv. Malém pohraničním styku, když po závodech ve Vidnavě jsem si chtěl zajet do Otmuchova na pražené ryby a narazil jsem na striktní dodržování vyhlášky, takže i s platným pasem jsem nesměl překročit hranici a musel se vrátit zbytečnou oklikou do dočasného domova v Javorníku. Podobně to dopadlo i s výletem do Lázní Lándek. A to bylo v době, kdy na opačné straně státu, v bavorském pohraničí, se již dalo pohybovat téměř bez omezení. Stálo by to za samostatný článek, ale pojďme si užít toho "Schengenu". 
Počasí na konci července bylo parádně letní, takže podvečerní výlet k zámku Janský vrch

Zámek Janský vrch v Javorníku.

v Javorníku byl velmi příjemnou projížďkou. Posezení za teplého večera na lavičce u zámku vzezření papírové skládačky má překrásný výhled na celé Slezsko a za dobré viditelnosti jsou Otmuchovská jezera jako na dlani, je vidět bílý proužek obranné nadstavby pačkovského chrámu, otmuchovský hrad i kostelní věžičky v centru Nisy. Moderní dobu charakterizuje na horizontu větrný park. Krajina Dolního Slezska na mne působí velmi monumentálním dojmem: z hřebene Rychlebských hor výšky zhruba 800 m působí pohled do roviny dojmem jako z letadla. A obráceně: při pohledu z roviny, odněkud mezi poli, na hraniční oblast, působí Rychlebské hory a Jeseníky dojmem vysokých hor.

Vyhlídka z pačkovské radniční věže na Rychlebské hory.

Rovina je ale jen zdánlivá. Musíme se vydat do Pačkovského podhůří, abychom viděli chrám Jana Evangelisty celý a odhalili atmosféru toho z Janského vrchu neviditelného polského Carcassonne. Jako jedno z mála široko daleko má zachovalý kompletní věnec městských hradeb, lemovaný parkem lákajícím k odpočinku v letním hicu. Za návštěvu stojí radniční věž s vyhlídkovým ochozem a báječným rozhledem.

Část starého pačkovského města z věže.

Ze tří zachovalých městských bran Pačkova probíhá rekonstrukce poslední. Také muzeum plynařství je ojedinělým v celém širém okolí.
Další pozoruhodností Niské Doliny je Otmuchov s chrámem svatých Mikuláše a Xavera.

Chrám v Otmuchově.

Leží dnes mezi dvěma údolními nádržemi většími nežli třeba česká Rozkoš. Zdejší hrad na Zámecké hoře láká rekreanty od jezer k prohlídce "koňských schodů" a radnice se slunečními hodinami z r. 1575.

Docela nejvíc jsem se těšil na Slezský Řím, totiž Nysu. Starobylé městečko se postupně stalo nejvýznamnějším ve středověké historii Slezska poté, co sem byla přemístěna správa knížecího panství z Otmuchova. Položeno v rovině, muselo použít tomu odpovídajících obranných prvků, jako např. vodní tvrze  nebo bastionů.  Město dostalo i hradby, které jej zachránily před dobytím Husity. Za Rakousko-Uherska to byla v podstatě pevnost. Trochu bizarně dodnes působí nedostavěná zvonice vedle kostela svatých Jakuba a Anežky.

Kostel sv. Jakuba a Anežky s nedostavěnou zvonicí.

Město bylo za Druhé světové války zruinováno, proto se v podstatě nezachovala historická část. Dodnes to poněkud kazí dojem návštěvníka, k čemuž nepřispívá absence nějakého informačního centra, ostatně jako i u sousedních měst. Plusem je alespoň značený návštěvnický okruh, který je nejlépe zvládnutelný na kole. Nová okrajová zástavba města již obsahuje cyklostezky, ty však směrem do centra mizí a pohyb cyklisty je tam dosti komplikovaný.