Nedovolená aneb letní zážitky

V absolutní finanční tísni jsem si letos nemohl dovolit vůbec přemýšlet o nějaké dovolené ve smyslu "odjet na Kanáry", mohl jsem se těšit tak leda na nějaký ten výlet. Výlety nejsou ale zase jen tak ledajaké zážitky...
Letošní léto mi připadalo tak nějak spíše prádzninové. Po chladném jaru, uvozeno mohutnými povodněmi "důmyslně" rozloženými do dvou etap, a ukončeno začátkem září neobvykle dlouhým chladným, i když přesto i slunečným počasím. Přišly dny natolik horké, že v práci došlo i k přeložení odpolední směny na noční, protože v prostorách Goldfeinu, samozřejmě bez klimatizace, nebylo v odpoledních hodinách k vydržení pro teploty přesahující 30 °C. 

V horkých letních dnech miluji toulání se krajinou na kole s příležitostným koupáním. Toho jsem si v létě 2013 docela užil. Odhalil jsem dokonce genialitu Polabí v tomto smyslu. Tato geologická enkláva skýtá totiž mnoho prehistorických usazenin, proměňovaných zejména v posledních desetiletích "prvobytně pospolného kapitalismu" v celou řadu písníků. Kromě těch "profláklých", jako například Mělice

tu jsou i méně známé písníky poblíž trasy zánovní dálnice D11. Některé nemají sice břehy dokola lemované plážemi s občerstvením a dokonce k nim je mizerný přístup, skýtají však neméně lahodné vodní osvěžení, jako třeba malý písník u Pamětníku

Rozhodl jsem se prozkoumat tu oblast, skýtající zhruba deset písníků mezi Chlumcem nad Cidlinou a Hradcem Králové, na kole. Umožňuje to zejména odlehčení "staré hlavní" silnice č. 11 převedením tranzitní dopravy E67 na souběžnou dálnici. Tak můžeš šlapat po velmi zachovalém asfaltu často bez krajnice aniž by tě extrémně ohrožovala automobilová doprava. Přitom podél silnice osiřela řada vyhlášených motorestů a v přilehlých obcích se nabízejí útulné hospůdky, jako třeba "ranč" v Roudničce. Kolo umožňuje rychle se dostat k vodní hladině, tak i v největším vedru je příjemné koupat se a při přesunu se občerstvit. Stejně se mi nepodařilo navštívit všechny a tak už se těším na příští léto..

Když už jsem se tak v létě potloukal kolem domečku a sledoval Romču, jak tvoří zahradu, napadlo mě zařadit mezi květiny leknín. Jenže to znamená jezírko. Rozhodl jsem se prozkoumat, jak to s těmi lekníny je. Připadají mi až jako plevel, když dnes plavou v kdejaké požární nádrži. Proč se nepodívat přímo do takřka "jejich" rezervace?

Spotřeboval jsem na to dva výlety. Nenapadlo mne totiž, jací to jsou "spáči", zavírají své květy už brzy odpoledne. Tak teprve napodruhé jsem je "načapal" v plné kráse. Přímo na hrázi rybníka Boušovka jsem tehdy, 21. července, našel hříbek.

Hitem letošního cyklistického léta v Královéhradeckém kraji bylo otevření stezky Hradec Králové - Kuks. Navštívil jsem ji dvakrát.
Poprvé při výletu do královédvorské ZOO v neděli 14. července 2013. Ráno nás odvezl rychlík i s koly do Dvora Králové. Při zpáteční cestě jsme zavítali do na Šporkovy motivy budovaného "duchovního areálu v otevřené krajině" mezi Žirčí a Stanovicemi u Kuksu. V téměř bezprostřední blízkosti jsou tu Braunovy plastiky

a moderní plastiky s duchovním rozměrem.

Na cyklostezce to bylo jak na Václaváku. Rodinky s dětmi, sportovní cyklisté, bruslaři na kolečkových bruslích, sem tam kočárek. Tady je vidět efektivně umístěná investice pro občany Evropské unie. Na trase přibyly stánky  a hospůdky s občerstvením.
Podruhé v sobotu 13. srpna 2013 jsme tudy projížděli s Romanou k návštěvě přátel v Náchodě. Zastavili jsme se v Josefově, pevnosti nad Jaroměří. Viděl jsem ji poprvé a zanechala ve mně stopu.

Tak obrovský areál, nikdy účelně prakticky nevyužitý, by zasloužil nějaký odvážný moderní projekt.

Náchodsko jsem navštívil v létě dvakrát. Při výše zmíněném výletu jsme zavítali i do Babiččina údolí, od školních let jsem tam nebyl.

Za nádherného teplého pozdního odpoledne se parkem kolem zámku linula muzika takřka relaxační, přispívající spolu s efektním slunečním ozářením k silně emotivnímu uvolňujícímu zážitku. Po svačině v parku jsme na tandemu v pohodě pokračovali podél řeky Metuje až ke Slatinskému mlýnu se zastávkou u Červeného mostu, snad nedávno čerstvě natřeného. Večer při grilování jsem byl s výletem jářku přes 90 km opravdu spokojený.
Nedělní návrat domů jsem prodloužil po zánovní cyklostezce návštěvou Lázní Kudowa, kde jsem chtěl Romče ukázat lázeňský park.

Druhou návštěvou Náchoda byla na sklonku srpna exkurze do zdejšího pivovaru, kterou zorganizoval hostinský mé oblíbené hospůdky U bukanýra. Repertoár zdejších speciálů je široký a ochutnat třeba weizenbier je lahůdka. Za tím účelem jsem si tentokrát kromě vlastního minipulitříku připravil speciální svačinku, abych nebyl ovlivněn nabízeným pohoštěním, a vybíral jsem s chutí.

O Jeseníkách jsem tu psal už v letošním cyklopříspěvku z 11. července v souvislosti s neobvyklým závodem. Zúčastnil se  ho kámoš a v sobotu 7. září 2013 mě pozval na výlet, při kterém si vyzvedl věci ze závodu v cíli 500 mil ve Františkově u Branné.
Počasí bylo pro pěší turistiku ideální. Naplánovali jsme přechod v trase Františkov - Keprník - Šerák - Obří kameny - Františkov, ale brzy bylo jasné, že z těch 30 km horským terénem budeme muset slevit.
Prvním příjemným překvapením byla na trase přírodní památka Pasák. Nečekal jsem tu něco, co by patřilo spíš někam do Broumovských stěn. Vyhlídka na jižní rozsochu Kralického Sněžníku mě doslova fascinovala.

V úseku zelené turistické značky mezi Zadním Alojzovem a Josefovou nás zaujala rekonstruovaná památka na zřejmě právě budované naučné stezce. Ovšem nenápadný vrch Vozka (+ 1377 m n.m.) si mě získal úplně. Neznám příliš celý masív těchto hor, ale zdejší scenérie v kompozici skalek a kruhového výhledu nemá chybu!

S chutí jsem posvačil i ve studeném větru. Vrchy Keprník a Šerák jako na dlani, ukazovaly směr našeho dalšího postupu.
Byť dohlednost nebyla stoprocentní, přesto nabízela na Keprníku (+ 1423 m n.m.) výhled do slezských plání, evokující ve mně zážitky z loňské dovolené (zachycené zde v sekci Cyklistika 26. 8. 2012). Šerák (+ 1351 m n.m.) je také (hlavně lyžařskou) ikonou Jeseníků a nemohli jsme si nechat ujít zastávku na zdejší chatě i za pěkně "mastnou" cenu piva.
Nekonečnou a místy trochu fádní zpáteční cestu do Františkova jsme zkrátili použitím autostopu z Branné.
Takový lahůdkový výlet díky nádhernému počasí jsem opravdu nečekal, stejně to nějakých 28 km dalo.

Jak jsem psal v úvodu, nepříjemně mě překvapilo chladné počasí na sklonku léta. Tak vlastně posledním v pravdě letním dnem byla neděle 8. září 2013. Kámoš naplánoval cyklistickou vyjížďku do Rychnova nad Kněžnou. Vyrazili jsme až kolem 11. hodiny za slunečného, leč silně větrného počasí, že do Dašic jsme rovinku proti větru museli prorážet v tandemu. Z křížku při silničce z Rovně do Holic, který jsem cokrát míjel bez povšimnutí, se vyklubal historický pomníček

Do Rychnova jsme nakonec nedorazili, z časových důvodů jsme obraceli v Přírodním parku Orlice  v Čermné. Těšil jsem se na zánovní cyklostezku z Borohrádku do Velin. Tady vybudovali také fiktivní nádraží Veliny

na trati dnes bez pravidelné osobní dopravy. Nostalgicky jsem vzpomínal kolik to je let, co jsem tudy projížděl Hurvínkem.
Zastavili jsme se ještě u kostela ve Velinách, mimořádně bylo možné nahlédnout dovnitř.
V Dašicích jsem hledal rodný domek Josefa Hybeše, který jsem coby žáček navštívil při nějakém putování po památkách dělnického hnutí, organizovaných snad časopisem ABC. Nakonec jsem se dozvěděl od jeho nového majitele, že tato kulturní památka žije jen ve vnější podobě a že se tu Hybeš snad ani nenarodil. Po ochutnání místního piva v rekonstruované budově pivovaru, které se vaří v Chotěboři, jsme se ještě zastavili v Lánech u Dašic, kde mě "fascinoval" pomník návštěvy prezidenta Antonína Zápotockého

o němž jsem neměl tušení a je ku podivu, jak mohl schovaný v křoví přežít sametovou revoluci..