Oblíbené příspěvky

čtvrtek 21. března 2013

Milošův dotek zimy na běžkách

Když byly na začátku prosince zastaveny archeologické vykopávky v Litomyšli pro mrazy a napadlý sníh, skoro jsem to uvítal a s nadšením začal sledovat web Železných hor v sekci lyžařských tras. Optimistický příchod zimy vystřídalo nepříjemné vystřízlivění v podobě vánoční oblevy. Tím prakticky v Polabí zima skončila. Nechápu proč pardubický magistrát zakoupil rolbu, když podmínky pro vytvoření upravených stop přicházejí tak jednou za pět let...
Bída a nouze mi neumožňuje navštěvovat horské areály, tak nepohrdnu jakoukoliv příležitostí. A jednou z nich byla nabídka Jiřího, letitého běžce a mého známého z dřívějších zaměstnání. Dobře odhadl že obleva naštěstí nedokázala rozvrátit systém běžeckých stop v Orlických horách, a tak jsem s ním a jeho vnoučaty vyrazil v neděli 10.února 2013 na parkoviště pod Šerlich. Počasí nic moc, ale stopa dostatečně upravená, abych mohl využít své skatingové běžky. Pojal jsem toto lyžování zároveň jako "výzkumnou cestu", neboť jsem se tajně těšil na návštěvu Bystřických hor. V tomto horském pohraničí totiž je v současnosti krátce před realizací projekt využití lyžařských (a jiných) tratí na obou stranách hranice. Zamířil jsem tedy přes Pěticestí do Orlického Záhoří, kde hraniční řeku Divokou Orlici překračuje jediný široko daleko, rekonstruovaný pohraniční most. V pošmourném dni mi cestou kolem Kunštátské kaple svitlo  na chvilku sluníčko. Rád jsem se zde na chvilku zastavil a zavzpomínal na Romčino vyprávění o cyklovýletu.
Parádním sjezdem jsem klesl na dno orlického pohraničního údolí a tak tak pro oblevou ztenčelou vrstvičku sněhu s pomocí GPS  jsem natrefil na pohraniční most. Těšil jsem se na občerstvení na Jagodné, kolem níž jsme projížděli loni s kámošem při cyklopřejezdu Bystřických hor. Vzal jsem si s sebou i polské Zloté, ale vůbec je nepoužil. Zklamáním totiž pro mne bylo, že zmíněný projekt sice předpokládá využívání upravených lyžařských stop zakoupenou technikou, ale propojovací stopa žádná neexistuje!
Přes toto zklamání jsem se rád vrátil na parádní stopu českou a odjel přes Bedřichovku s vyhlídkou na polskou obec Lasówku zpět. I tak jsem si užil pěkných 35 kilometrů.

Ukázalo se nakonec, že ten orlický výlet se pro mne stal vlastně jediným tréninkem na Krkonošskou sedmdesátku. To zní honosně, ale ve skutečnosti zmíněný kamarád Jiří přihlásil již osvědčený seniorský tým



na pětadvacetikilometrovou trať. A tak jsem se v sobotu 2. března 2013 mohl zúčastnit za ve Špindlerově Mlýně opět nádherného počasí toho tradičního závodu. Podmínky byly ideální - perfektní stopa, sluníčko, občerstvení na trati, lepší závěr mé zimní neuvěřitelně krátké lyžařské sezóny jsem si nemohl přát. 


Žádné komentáře:

Okomentovat