Zpráva z Vánočního výletu

Už za rozbřesku slibovala obloha, že se pondělí změní v usměvavý den, patřící spíše předjaří, nežli zimě. 23. prosinec 2014 byl, ostatně jako nakonec celé Vánoce, nadprůměrně teplý. 7 °C po ránu! Jako první dopravní prostředek jsem tentokrát zvolil městskou hromadnou dopravu. Přijeli jsme do Dřítče linkou číslo 16.

Památník obětem válek u kulturního domu v Dřítči.

To už nás oslňovalo sluníčko sakramentsky nízko nad obzorem a s dobrou náladou jsme vyrazili ve dvou po silnici ke golfovému hřišti, vzniklému na někdejší usazovací nádrži Opatovické uhelné elektrárny. Odtud jsem naplánoval osu pochodu, které jsem se chtěl s pomocí GPS držet. Vystoupali jsme na obrovskou hráz odkalovací nádrže a poprvé jsem viděl na vlastní oči tu podivnou krajinu, z leteckých snímků zcela nepřehlednou

Jedna z usazovacích nádrží Opatovické elektrárny.

Naštěstí se nám povedlo překřížit to rozsáhlé pole usazenin a přiblížili jsme se záměru postupu po pochodové ose. Prodral jsem se příkopem zarostlým pralesem rákosí, abych osobně vyzkoušel postup polem. Bohužel půda byla rozměklá a porost nedokázal udržet mé stopy, to se dalo čekat. Museli jsme kličkovat do Borku. Kámoš v místní útulné samošce dotankoval zásoby, zatímco já se vyhříval na sluníčku na hřišti, popíjejíc čajíček s rumíčkem. Čekal nás postup hradeckými lesy. Minuli jsme motorest Koliba s do daleka viditelnou věží  jako naším navigačním bodem. Ignorovali jsme možné občerstvení, neboť nás čekal obídek z vlastních zásob, jakmile nalezneme vhodné místo. To se stalo zanedlouho po překročení silnice č. 298 Běleč - Býšť poblíž hájovny Hoděšovka. S použitím vlastních suchých polínek jsem rozdělal rychle ohýnek a pustili jsme se do opékání špekáčků.

Chutnaly náramně. Ještě zamaskovat ohniště a pokračovali jsme lesem k východu. Přidržoval jsem se pochodové osy a volným terénem jsme minuli rybník Palácka abychom se zanedlouho přimkli ke žluté turistické cestě. Už za soumraku jsme po ní kráčeli do Holic. Po 26ti kilometrech (dle kámošovy GPS) jsme zaslouženě ochutnali Poličskou jedenáctku v hostinci Černý kůň a před 22. hodinou odcestovali autobusem do Pardubic. Výlet se opravdu vydařil!

P.S. Provázela nás Prozřetelnost po celý den. Nejprve jsem ji neuposlechl já, když jsem nechtěně dostal pokutu v ranním spoji na nádraží. Pak už jsme jí naslouchali. Kámoš ztratil zbrusu nový foťáček na výsypce, ale vzápětí jsem jej našel skulený pod keřem. K večeru zase kámoš našel moje PDačko, když jsem se netrefil při jeho ukládání do kapsy.